ECLI:CZ:US:2011:4.US.2190.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2190/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatele Mgr. M. Š., zastoupeného Mgr. Pavlem Kroupou, advokátem se sídlem Jakubská 1, Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 128/2011-38 ze dne 20. 4. 2011 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 35 EXE 3576/2010-16 ze dne 1. 9. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 27. 7. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 35 EXE 3576/2010-16 ze dne 1. 9. 2010 byla na základě rozhodnutí Městské policie Unhošť č. j. A 0805272 ze dne 16. 5. 2009 nařízena exekuce na majetek stěžovatele za účelem vymožení pohledávky ve výši 1.000,- Kč; jednalo se o pokutu uloženou stěžovateli v blokovém řízení za přestupek proti veřejnému pořádku rušením nočního klidu. Proti rozhodnutí obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, nicméně Městský soud v Praze usnesením č. j. 23 Co 128/2011-38 ze dne 20. 4. 2011 napadené rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že rozhodnutí Městské policie Unhošť č. j. A 0805272 ze dne 16. 5. 2009 nesplňovalo zákonné náležitosti, neboť v předtištěné části nadepsané "podpis s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby" bylo opatřeno pouze nečitelným podpisem, aniž by byly uvedeny další údaje pro tuto část rozhodnutí předepsané, tzn. zejména jméno a příjmení osoby, která pokutu uložila. Stěžovatel odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou usneseními sp. zn. 20 Cdo 4140/2008, 20 Cdo 1533/2008, 20 Cdo 747/2008 a 20 Cdo 749/2008, z níž plyne, že při absenci čitelně vyplněného jména a příjmení nelze rozhodnutí vydané v blokovém řízení považovat za vykonatelné. Ve skutečnosti, že obecné soudy nařídily exekuci na základě nevykonatelného rozhodnutí, spatřoval stěžovatel porušení svého ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky, proto navrhl, aby Ústavní soud usnesení městského soudu č. j. 23 Co 128/2011-38 ze dne 20. 4. 2011 a usnesení obvodního soudu č. j. 35 EXE 3576/2010-16 ze dne 1. 9. 2010 svým nálezem zrušil.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatu ústavní stížnosti tvořila námitka stěžovatele, že obecné soudy v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu dovodily, že absence čitelně vyplněného jména a příjmení osoby, která pokutu udělila, nezakládá nevykonatelnost rozhodnutí vydaného v blokovém řízení.
Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 21 Cdo 775/2000 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2002 pod č. 4), vyslovil právní názor, že se na rozhodnutí vydaná v blokovém řízení nevztahuje ustanovení §47 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), upravující náležitosti správních rozhodnutí, neboť zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o přestupcích"), obsahuje v §85 odst. 1, §85 odst. 3 a §85 odst. 4 větě druhé zvláštní právní úpravu, která aplikaci obecné právní úpravy vylučuje. Ohledně formálních požadavků na rozhodnutí vydaná v blokovém řízení tedy platí, že se řídí výlučně ustanoveními, která upravují v zákoně o přestupcích blokové řízení. Nejvyšší soud k tomu dále podotkl, že "rozhodnutí v blokovém řízení mohou (a musí) být vydána jen formou bloků k ukládání pokut (pokutových bloků) obsahujících z hlediska formy takové údaje, které jsou, v souladu s požadavky na takové rozhodnutí zákonem stanovenými, uvedeny na blocích pro tyto účely vydávaných Ministerstvem financí, a že neuvedení všech, v souladu s požadavky na takové rozhodnutí zákonem stanovených a na bloku předtištěných, údajů pak znamená nenaplnění požadavku na formální obsah tohoto druhu rozhodnutí".
V navazující judikatuře (usnesení sp. zn. 20 Cdo 912/2005, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 8/2006 pod č. 69, usnesení sp. zn. 20 Cdo 3325/2006, 20 Cdo 116/2008, 20 Cdo 747/2008, 20 Cdo 749/2008 a 20 Cdo 1533/2008) se pak Nejvyšší soud vyslovil k otázce, zda musí bloková pokuta obsahovat i čitelně uvedené jméno, příjmení a funkci osoby, která ji udělila, přičemž dovodil, že ustanovení §47 správního řádu (§69 zákona č. 500/2004 Sb.), které tento požadavek výslovně stanoví, aplikovat nelze, nicméně z §85 odst. 1 zákona o přestupcích ve spojení se skutečností, že je tento údaj uveden na bloku vydaném Ministerstvem vnitra předtištěn, plyne, že jde o nezbytnou formální náležitost rozhodnutí vydaného v blokovém řízení. Může jít přitom alternativně o čitelný podpis osoby, která pokutu udělila, nebo o nečitelný podpis doplněný údajem o jménu a příjmení. Funkci osoby není třeba uvádět, pokud tento údaj nebyl na bloku předtištěn.
Stěžovateli tedy lze přisvědčit v tom, že jím uváděné závěry stran judikatury Nejvyššího soudu jsou správné. Ústavní soud ovšem v této souvislosti podotýká, že on sám není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze tehdy, jestliže by vydáním napadených rozhodnutí došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán zasáhnout a taková rozhodnutí zrušit. Z postavení Ústavního soudu jakožto orgánu ochrany ústavnosti plyne, že uplatňuje při svém rozhodování odlišná kritéria než Nejvyšší soud, neboť zatímco v případě Nejvyššího soudu postačuje pro kasaci napadených rozhodnutí nesprávné právní posouzení v rovině "jednoduchého" práva, v případě Ústavního soudu je referenčním rámcem jeho rozhodování ústavní pořádek.
Pokud jde o náležitosti rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, není dle názoru Ústavního soudu z hlediska dodržení práva na spravedlivý proces zcela nezbytné, aby byly uvedeny veškeré údaje předtištěné na pokutovém bloku (pokud nejde současně o náležitost v zákoně výslovně uvedenou), nýbrž je třeba absenci každého takového údaje proporčně poměřovat ve vztahu k účelu, který má plnit, a zabývat se otázkou, jak se chybějící údaj promítl do práv adresáta takového rozhodnutí. Zde je také třeba mít na zřeteli specifický charakter blokového řízení, jehož zahájení je fakticky v dispozici osoby obviněné ze spáchání přestupku, neboť přestupek je možno tímto způsobem projednat pouze tehdy, považuje-li jej obviněný za spolehlivě zjištěný a nehodlá-li o něm vést další řízení, v němž by byly posuzovány skutkové a právní otázky, a současně souhlasí s uloženou sankcí, což stvrzuje svým podpisem. V opačném případě může obviněný využít svého práva a trvat na projednání přestupku ve správním řízení. V nyní posuzovaném případě stěžovatel s projednáním věci v blokovém řízení souhlasil, ztotožnil se s právní kvalifikací svého jednání i s výší pokuty, která mu byla udělena, což jeho pozici ve vztahu k možnému porušení jeho ústavně zaručených práv do jisté míry oslabuje.
Smyslem části pokutového bloku, v níž je předtištěn údaj "jméno, příjmení, funkce", je identifikovat osobu, která pokutu udělila. To je z hlediska ochrany práv obviněného významné především potud, že je na základě této informace možno zpětně ověřit, zda se jednalo o osobu k takovému úkonu oprávněnou, či případně řešit stížnosti obviněného vůči postupu policejního orgánu.
Pro realizaci takto vymezeného účelu, tzn. pro jednoznačnou identifikaci osoby udělující pokutu, její podpis dostačuje, neboť již tato informace umožňuje v případě potřeby příslušnou osobu ztotožnit. To platí v nyní projednávané věci tím spíše, že oprávněný předložil v předmětném exekučním řízení kromě samotného pokutového bloku č. A 0805272 s nečitelným podpisem i "záznam o uložení blokové pokuty na místě nezaplacené" vyhotovený a podepsaný dne 16. 5. 2009 strážníkem L. F. (č. l. 9), z nějž bylo zřejmé, že to byl právě jmenovaný strážník, který stěžovateli pokutu udělil. Za situace, kdy o totožnosti osoby, která pokutu udělila, nebylo pochyb, resp. kdy stěžovatel v tomto ohledu žádnou námitku nevznášel, neboť se omezil toliko na konstatování formální absence čitelného jména a příjmení, neshledal Ústavní soud jeho tvrzení o porušení ústavně zaručených práv důvodným.
Ústavní soud závěrem podotýká, že nezpochybňuje výklad zastávaný Nejvyšším soudem v rovině "jednoduchého" práva, nýbrž toliko konstatuje, že neuvedení čitelně vyplněného jména a příjmení osoby, která pokutu udělila, nepředstavuje natolik závažnou vadu rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, aby byla způsobilá konstituovat porušení ústavně zaručených práv obviněného, je-li takové rozhodnutí shledáno vykonatelným. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Pouze nad rámec výše uvedené argumentace, neboť to nebylo předmětem řízení před obecnými soudy, Ústavní soud dodává, že na blokové pokutě byl kromě podpisu strážníka přítomen i další identifikační znak, a to jeho služební číslo "050", které by k jeho ztotožnění rovněž postačovalo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu