ECLI:CZ:US:2011:4.US.2207.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2207/11
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti BEAS ENERGY, s.r.o., IČ 288 01 725, se sídlem Jaroměř, Sadová 454, právně zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Hartman, Jelínek, Fráňa a partneři, s.r.o., Hradec Králové, Resslova 1253, směřující proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. dubna 2011, č.j. 101656/11/178913507251, spojeno s návrhem na zrušení ustanovení §7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), v platném znění, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud s podáním, v němž brojila proti rozhodnutí o její stížnosti na postup plátce daně, kterou Finanční úřad v Děčíně, jako příslušný správce daně odmítl. Stěžovatelka již v řízení před finančním úřadem namítala protiústavnost srážky odvodu za elektřinu, realizované podle §7a a násl. zákona č. 180/2005, Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů. Proto společně s návrhem na zrušení napadeného rozhodnutí spojila i návrh na zrušení dotčené III. hlavy zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.
Již z první věty podání navrhovatelky, jakož i z otisku na přiložené kopii napadeného rozhodnutí je patrné, že stěžovatelka obdržela rozhodnutí, jehož zrušení se domáhá, dne 3. května 2011. Jak Ústavní soud ještě telefonicky ověřil na Finančním úřadě v Děčíně, rozhodnutí bylo doručeno dne 3. května 2011 přímo právnímu zástupci stěžovatelky. Její podání k Ústavnímu soudu pak bylo doručeno elektronickou cestou dne 29. července 2011.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práv poskytuje. S ohledem na ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neodmítne ústavní stížnost, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Odkaz na toto ustanovení, resp. podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatelka konstatovala v ústavní stížnosti. Ani tato okolnost však není způsobilá překlenout povinnost podat návrh ve stanovené zákonné lhůtě.
Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatelka obdržela napadené rozhodnutí dne 3. května 2011 a zákonná lhůta marně uplynula v sobotu 2. července 2011, resp. v pondělí 4. července 2011.
Podle §74 zákona o Ústavním soudu lze společně s ústavní stížností podat i návrh na zrušení zákona, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Takový návrh má však akcesorickou povahu a jeho osud sdílí osud vlastního podání. Pokud tedy stěžovatelka své podání podala po zákonné lhůtě, nelze rozhodovat ani o připojeném návrhu na zrušení části zákona.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po zákonem o Ústavnímu soudu stanovené lhůtě pro jeho podání. Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li u podání dle §64 zákona o Ústavním soudu vady podle §43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proto Ústavní soud rozhodl jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2011
Michaela Židlické v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu