ECLI:CZ:US:2011:4.US.2217.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2217/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. prosince 2011 ve věci ústavní stížnosti J. I., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 6. 2008 sp. zn. 48 T 7/2007 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2009 sp. zn. 11 To 62/2009 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.
Jak Ústavní soud zjistil z vyžádaných kopií rozhodnutí obecných soudů a jejich doručenek, bylo proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podáno dovolání. Z kopií doručenek Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen stěžovateli dne 15. 1. 2010 a jeho obhájkyni dne 13. 1. 2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011 sp. zn. 8 Tdo 1545/2010 bylo doručeno stěžovateli i jeho obhájkyni dne 9. 5. 2011. Ústavní stížnost podaná k poštovní přepravě dne 26. 7. 2011 i ve vztahu k doručení usnesení Nejvyššího soudu, které nebylo v ústavní stížnosti stěžovatelem napadeno, je proto návrhem opožděným.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2011
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj