ECLI:CZ:US:2011:4.US.2244.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2244/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou, se sídlem Masná 8, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 4260/2010-72 ze dne 18. 5. 2011, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem organizační složky v Praze 2, Vyšehradská 16, jako vedlejší účastníce řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel včas zaslaným a jinak formálně bezvadným návrhem zahájil u Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížností napadal shora označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž mělo být zasaženo do jeho základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II.
2. Ústavní soud nepovažoval za nutné vyžádat si kompletní soudní spis, neboť rozhodné okolnosti se souladně podávají z kopie napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti.
3. Stěžovatel, nemaje odpovídající právnické vzdělání, podal proti rozhodnutím soudů nižších soudů dovolání, aniž by při takovém úkonu byl zastoupen advokátem, byť to zákon stanoví. Na tento nedostatek ho soud prvního stupně upozornil s výzvou, aby jej ve stanovené lhůtě odstranil (lhůta uplynula v pondělí dne 12. 7. 2010).
4. Teprve po několika měsících stěžovatel do spisu založil plnou moc advokátky, jež se s podaným dovoláním ztotožnila. Tento úkon byl učiněn bez toho, aby stěžovatel (předtím) včas požádal o prodloužení stanovené lhůty, nebo naopak o prominutí jejího zmeškání za současného uvedení důvodů, které ho k pozdnímu splnění zaslané výzvy vedly.
5. Stěžovatel dovozuje, že Nejvyšší soud měl v době rozhodování (18. 5. 2011) spis kompletní, tedy včetně plné moci, a měl proto o dovolání rozhodnout, nikoli řízení o něm zastavit.
III.
6. Ústavní soud představuje podle čl. 83 Ústavy České republiky soudní orgán ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
7. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (resp. v napadených rozhodnutích v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
8. Ústavní soud konstatuje, že uplatňování práv před soudy je spojeno s příslušnou aktivitou procesní strany (účastníka). Stěžovatel věděl o náležitostech podání k Nejvyššímu soudu (vede před ním několik řízení), tak i o následku, nebude-li vytýkaná vada podání (resp. odstranění nedostatku podmínky řízení) ve stanovené lhůtě odstraněna. I přesto, že stěžovatel poskytnutou lhůtu nevyužil, a to ani k tomu, aby v rámci jejího běhu požádal o prodloužení, nevyužil beneficia zákona a nepožádal o prominutí jejího zmeškání.
9. Zcela v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt bylo proto řízení o podaném dovolání před Nejvyšším soudem pro nesplnění podmínky řízení zastaveno.
IV.
10. Vzhledem k výrokům rozhodnutí Nejvyššího soudu včetně jeho odůvodnění lze uzavřít, že v projednávané věci postupoval ústavně konformně a rozhodl předvídatelným způsobem; samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením předestřené věci nemůže založit opodstatněnost tvrzení o porušení vyjmenovaných základních práv a svobod.
11. Ústavní soud s politováním konstatuje, že se v tomto případě nenaplnil úmysl a očekávání zákonodárce, jenž stanovil nutnost zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem s nadějí, aby advokátní přímus zamezil bezúčelnému podávání ústavních stížností.
12. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2011
Miloslav Výborný v. r.
předseda senátu