ECLI:CZ:US:2011:4.US.2345.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2345/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. 8. 2011 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou, v právní věci stěžovatele M. Ž., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, č. j. 61 T 5/2011-683 ze dne 11. 5. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 8. 8. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud prošetřil okolnosti, za nichž byl vynesen rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud"), č. j. 61 T 5/2011-683 ze dne 11. 5. 2011, jímž byl stěžovatel shledán vinným trestným činem pohlavního zneužívání dle §242 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), trestným činem znásilnění dle §241 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, trestným činem zneužití dítěte k výrobě pornografie dle §205b odst. 1 trestního zákona, trestným činem šíření pornografie dle §205 odst. 2 písm. a) trestního zákona, trestným činem vydírání dle §235 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákona, trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže dle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona a přečinem vydírání dle §175 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání sedmi a půl roku.
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda jsou splněny veškeré zákonné předpoklady pro její meritorní projednání. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy zejména procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Jinými slovy řečeno, za situace, kdy se trestní řízení nachází ve fázi, kdy byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, se stěžovatel musí nejprve domáhat nápravy případných vad obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. prostřednictvím řádných, příp. mimořádných opravných prostředků, a teprve po jejich vyčerpání se může obrátit na Ústavní soud (srov. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytoval, v projednávané věci zjevně splněna nebyla, neboť stěžovatel sice podal dne 14. 6. 2011 proti rozsudku krajského soudu odvolání, nicméně odvolací soud o něm doposud nerozhodl. Ústavní stížnost tak byla podána předčasně.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Podmínky pro postup dle §75 odst. 2 písm. a) a b) téhož předpisu Ústavní soud neshledal. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla shledána nezpůsobilou věcného projednání, nevyzýval již Ústavní soud stěžovatele k odstranění vady podání spočívající v absenci právního zastoupení (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť na výsledku řízení o ústavní stížnosti by to nemohlo nic změnit.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2011
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj