ECLI:CZ:US:2011:4.US.2558.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2558/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPLUM-společenské hry s.r.o., se sídlem Praha 5, Radlická 49, IČ: 25776941, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. března 2011 č. j. 34 C 396/2008-133 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2011 č. j. 20 Co 176/2011-148, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. srpna 2011, se stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatelka je přesvědčena, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v Listině základních práv a svobod a v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem, aby náklady jejího zastoupení zaplatil stát dle ustanovení §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, přičemž k návrhu, který podepsala sama stěžovatelka, bylo přiloženo rozhodnutí České advokátní komory ze dne 23. srpna 2011 o určení advokáta podle ustanovení §18 zákona o advokacii a neakceptovaná plná moc ze dne 29. srpna 2011.
Z obsahu ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 7. března 2011 č. j. 34 C 396/2008-133 nepřiznal stěžovatelce k její žádosti osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatelka byla rozsudkem ze dne 8. dubna 2009 č. j. 34 C 396/2008-53 uznána povinnou zaplatit žalobci AveCan, s. r. o. částku ve výši 9 966,- Kč s přísl. Odvolání stěžovatelky bylo Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím odmítnuto s poučením o nepřípustnosti dovolání proti tomuto usnesení. Stěžovatelka přesto podáním, doručeným dne 21. prosince 2010, dovolání podala spolu se žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení. K výzvě soudu prvního stupně o zaplacení soudního poplatku ve výši 3 000,- Kč stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně dovodil, že v daném případě je naplněna negativní podmínka bezúspěšného uplatňování, resp. bránění práva, ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. a z důvodů podrobně rozvedených v odůvodnění usnesení napadeného ústavní stížností, stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze usnesením, rovněž napadeným ústavní stížností, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovila s napadenými usneseními obecných soudů nesouhlas.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů [čl. 81 a čl. 91 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
K obsahu ústavní stížnosti lze uvést, že stěžovatelka toliko polemizuje se závěry, ke kterým dospěly ve věci rozhodující soudy. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že prokázané poměry stěžovatelky neodůvodňují osvobození od soudních poplatků z dovolání, žaloby pro zmatečnost či žaloby na obnovu řízení, třebaže byla předtím v tomto řízení do jeho pravomocného skončení rozhodnutím soudu prvního stupně ze dne 10. března 2010 od soudních poplatků osvobozena. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy se celou věcí podrobně zabývaly a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. V napadených rozhodnutích nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení, ani extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a právními závěry. Ústavní soud tedy neshledal žádné pochybení ze strany obecných soudů, které by dosahovalo ústavně právní roviny.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, aniž by z důvodu procesní ekonomie považoval za nezbytné stěžovatelku vyzývat k odstranění vady podání spočívající v nepřiložení řádné plné moci (§30 odst. 1 a §31 zákona o Ústavním soudu), než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
K požadavku stěžovatelky na zaplacení nákladů zastoupení dle ustanovení §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nelze než konstatovat, že podmínky pro postup dle citovaného ustanovení nebyly Ústavním soudem shledány.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. září 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu