ECLI:CZ:US:2011:4.US.2587.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2587/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele L. N., zastoupeného JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Blahoslavova 422, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 25. 5. 2011 sp. zn. 59 Co 73/2011 a Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 11. 2010 č. j. 13-O P 83/2007-400, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků, jimiž byl zamítnut jeho návrh na změnu výchovného prostředí nezletilé dcery a na úpravu styku s ní. Podle jeho přesvědčení se soudkyně soudu I. stupně nevypořádala s revizním posudkem, který byl v jeho prospěch, a v odůvodnění rozhodnutí konstatovala pouze posudek, jenž byl ve prospěch matky nezletilé, a poté, co jako důkaz nabídl videonahrávky, tyto bez jakéhokoliv zdůvodnění odmítla, vysmála se mu a vyjádřila se tak, že nehodlá vyslýchat ani jím navržené svědky. Soud II. stupně pak závažně zasáhl do jeho práv, když mu zakázal s nezletilou styk přesto, že až do konce roku 2006 probíhal bezproblémově, před soudem se nikdo nezabýval tím, proč tato najednou tvrdí, že se on změnil, přičemž jakákoliv změna jeho zdravotního stavu byla popřena lékaři a to MUDr. B., MUDr. H. a PhDr. L. Uvedl, že se postupem a rozhodnutími soudů cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 3 odst. 3, čl. 36, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 96 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (u čl. 96 odst. 1 míněna zřejmě Ústava České republiky).
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, kterým nebylo vyhověno návrhu otce na změnu výchovného prostředí nezletilé (která byla rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 4. 3 2002 č. j. 17 Nc 396/2001-14 svěřena do výchovy matky a otci uložena povinnost přispívat na její výživu měsíčně částkou 500,- Kč), dále pak i jeho návrhu na úpravu styku s ní a opodstatněně rozhodl tak, jak v jeho výroku obsaženo. Pokud jde o navrhovanou změnu výchovy nezletilé, soudem I. stupně bylo spolehlivě prokázáno, že od rozhodnutí o jejím svěření do výchovy matky nedošlo k takové změně poměrů, která by odůvodňovala uplatnění §28 zákona o rodině. Ve věci návrhu na úpravu styku otce s nezletilou odvolací soud, s poukazem na §27 odst. 3 a §37 odst. 2 zákona o rodině, změnil výrok, jenž se této věci týkal, když provedené důkazy, o něž soud I. stupně opíral své rozhodnutí zamítající otcův návrh na úpravu styku s nezletilou, mj. svědčí o vážných problémech, dříve se u ní projevujících právě v důsledku setkávání s otcem, o potřebě zajistit, aby otcem vymáhaný styk nepoškodil psychosociální vývoj nezletilé, která jej od jara roku 2007 neviděla a která nyní ve věku 15 let styk s otcem odmítá, aniž by tento její postoj vyplýval z ovlivňování ze strany matky. V odůvodnění rozsudku soud II. stupně vyčerpávajícím způsobem s poukazem na provedené rozsáhlé dokazování vyložil, proč je v zájmu nezletilé nutné styk otci s ní zakázat, a proto na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Je třeba dodat, že Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) není součástí soustavy obecných soudů, není jim instančně nadřazen a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy ve svém rozhodnutí respektují kautely dané tímto ustanovením, do pravomoci Ústavního soudu nespadá hodnotit hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením neztotožňoval. Podle citovaného §132 občanského soudního řádu soud hodnotí důkazy podle své úvahy a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž nebylo zjištěno, že by se v předmětné věci obecné soudy při provádění a hodnocení důkazů dostaly do rozporu s §132 občanského soudního řádu a tedy s principy řádného a spravedlivého procesu, jež při rozhodování libovůli vylučují.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu