ECLI:CZ:US:2011:4.US.2613.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2613/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Š. V., zastoupeného JUDr. Klárou Slámovou, advokátkou, AK Urbánkova 3360/47, 143 00 Praha 4, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2010 sp. zn. 11 Tdo 409/2010 a Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2009 č. j. 5 To 407/2009-134 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2009 č. j. 3 T 120/2009-96 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů v jeho trestní věci s tím, že jimi byl porušen článek 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na soudní ochranu zakotvené v článku 90 Ústavy a článku 36 Listiny, právo na spravedlivý proces garantované článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na osobní svobodu zaručené článkem 8 Listiny.
Z podané ústavní stížnosti, jejích příloh a z vyžádaného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 120/2009 zjistil Ústavní soud, že stěžovatel byl rozsudkem tohoto soudu ze dne 10. 6. 2009 č. j. 3 T 120/2009-96 shledán vinným trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka dle ustanovení §261a trestního zákona, kterého se dopustil tím, že v centru Brna v době konání veřejného shromáždění členů a příznivců Dělnické strany, kterého se účastnil, měl na sobě mikinu, opasek a odznak s nápisem "Eighty eight" a číslicí "88", přičemž tato čísla znamenají pořadí písmen v latinské abecedě jako odkaz na písmena HH, což je zkratka pro klasický nacistický pozdrav "Heil Hitler", přičemž vzhledem k osobě stěžovatele a okolnostem shromáždění o této skutečnosti věděl. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 9. 2009 č. j. 5 To 407/2009-134 stěžovatelovo odvolání jako nedůvodné zamítl. Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 6. 2010 sp. zn. 11 Tdo 409/2010 stěžovatelovo dovolání odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Stěžovatel namítá, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nejasná a neúplná a zjištěné jednání nenaplňuje skutkovou podstatu daného trestného činu. Ze skutkové věty výroku rozsudku vyplývá pouze to, že stěžovatel byl odsouzen pro znalost významu číslic 88 a nikoli pro schvalování nacistického genocidia. Stěžovatel je přesvědčen, že není dána ani subjektivní stránka trestného činu, protože z pouhého nošení oděvu s číslicemi 88 pro veřejnost téměř neviditelnými nelze takový úmysl stěžovatele dovodit, a to i proto, že tento oděv byl běžně prodáván v "kamenných" obchodech pod státem registrovanou obchodní známkou. Veřejné schvalování nacistických zločinů by mohla naplňovat organizace a aktivní účast např. na slavnostních shromážděních za účelem oslavy výročí narozenin předních nacistických představitelů (srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 302/2005), nikoli stěžovatelovo jednání. Dále má stěžovatel za to, že nebyl naplněn znak veřejnosti, poněvadž nápisy byly skryté a veřejnost kromě příznivců Dělnické strany neměla na shromáždění přístup. Závěru soudu prvního stupně, dle kterého nebylo prokázáno, že stěžovatel odsuzuje myšlenky Adolfa Hitlera, stěžovatel vytýká, že není na obviněném, ale na soudu, aby prokazoval jeho nevinu.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil včas k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud pravidelně připomíná, že jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 Ústavy), není "superrevizní" instancí v systému všeobecného soudnictví a jeho úkolem není přezkum zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Ústavní soud předesílá, že stěžovatelovy námitky vznášené v ústavní stížnosti jsou toliko opakovanou polemikou se závěry obecných soudů, které se se stěžovatelovými výhradami v odůvodnění svých rozhodnutí pečlivě vypořádaly. Nad rámec řečeného Ústavní soud doplňuje, že stěžovateli lze přisvědčit v názoru, že trestné jednání popsané ve skutkové větě výroku rozsudku musí obsahovat všechny znaky příslušné skutkové podstaty trestného činu; zhojení vady skutkové věty cestou odůvodnění není přípustné, neboť by se nejednalo o bližší rozvedení výroku v odůvodnění rozsudku, nýbrž o konstatování něčeho (znaku skutkové podstaty), co v samotném výroku uvedeno není (srov. odst. 28 nálezu sp. zn. IV. ÚS 434/07, Sb. n. u. 47, str. 167, IV. ÚS 565/02, Sb.n.u. sv. 31, str. 21, a IV. ÚS 182/04, Sb.n.u. sv. 35, str. 273). Ústavní soud však nesdílí stěžovatelovo přesvědčení, že jednotlivé znaky skutkové podstaty nebyly dány.
Číslo 88 je symbolem, přičemž účelem symbolu je podat ve zkratce určitou informaci, obvykle vyjádřit konkrétní postoj, myšlenku nebo náladu. Pro fašismus a německý nacionalismus je typická symbolika čísel sestavených zejména z číselných abecedních pozic iniciál osobností fašismu (srov. Chmelík, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Linde, Praha 2001, s. 79). Ačkoli číslo 88 je považováno za symbol se skrytým rasovým motivem, pouhé nošení oblečení s číslicemi 88 samo o sobě nedostačuje k naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu dle ustanovení §261a trestního zákona; rozhodující je vždy zjištění úmyslu, s jakým osoba dané symboly nosí, přičemž ten může být zjištěn přímo např. z jejích výslovných prohlášení nebo nepřímo z okolností, jež prezentaci takových symbolů doprovázejí. Vůle přihlásit se k nacistickým myšlenkám není dána např. v případě natáčení historického filmu zobrazujícího toto období, naopak soudy nepochybily, jestliže ve stěžovatelově jednání shledaly naplnění subjektivní stránky nejméně ve formě úmyslu nepřímého, a to s ohledem na kontext, v němž bylo oblečení nošeno. Stěžovatel nebyl odsouzen pro pouhé nošení závadného oděvu či znalost významu číslic 88, ale pro schvalování nacistických zločinů, jež se projevilo právě tím, že na shromáždění politické strany, jež svým programem směřuje k vyvolávání národnostní, rasové, etnické a sociální nesnášenlivosti vůči určitým skupinám obyvatel České republiky (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 13/10 dostupné na http://nalus.usoud.cz), se prezentoval symboly s těmito názory sympatizujícími. Nelze akceptovat obhajobu stěžovatele, že byl nevinným nositelem oděvu a doplňků určité obchodní značky, protože není zvykem, aby běžný spotřebitel choval tak pozoruhodný obdiv a věrnost konkrétní obchodní značce, že by kromě jejího oblečení nosil i odznak s jejím logem. Rovněž není možno se ztotožnit s názorem stěžovatele, že k jednání nedošlo veřejně, jestliže bylo učiněno na veřejnosti přístupném prostranství v centru města za přítomnosti dalších 500 osob. Že se nejednalo o jednorázovou a nahodilou záležitost pramenící ze stěžovatelovy neznalosti poměrů, svědčí jeho pravidelná účast na veřejných akcích tohoto zaměření (srov. zprávy Policie ČR, č. l. 58 - 59 a 62 - 63 spisu). Konečně je třeba upozornit, že konstatování soudu o neprokázání nesouhlasu stěžovatele s myšlenkami Adolfa Hitlera ještě neimplikuje porušení povinnosti soudu tuto skutečnost zjišťovat.
Nutno uzavřít, že stěžovatel neprokázal porušení svých ústavně zaručených práv, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu