ECLI:CZ:US:2011:4.US.262.11.1
sp. zn. IV. ÚS 262/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. dubna 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti H. Š., zastoupené JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, AK se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2010 čj. 23 Co 205/2010-51 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhala zrušení shora označeného rozsudku, vydaného s řízení o zaplacení 30 000,- Kč.
Stěžovatelka stručně zrekapitulovala průběh a výsledky správního řízení, ve kterém Krajský úřad Středočeského kraje, odbor dopravy, zrušil rozhodnutí Obecního úřadu Chaloupky a řízení zastavil (rozhodnutím ze dne 7. 1. 2008). Stěžovatelka opakovaně žádala o revizi tohoto rozhodnutí, což však krajský úřad opakovaně odmítl (poprvé tak učinil sdělením ze dne 11. 7. 2008), přestože i podle Veřejného ochránce práv měl být podnět, kterému nebylo vyhověno, postoupen k posouzení nadřízenému orgánu. Žalobě stěžovatelky o poskytnutí zadostiučinění ve výši 30 000,- Kč za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, poté, co neuspěla se žádostí o náhradu škody u správního orgánu, Obvodní soud pro Prahu 1 vyhověl, Městský soud v Praze však rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl z důvodu promlčení nároku. Stěžovatelka tomuto právnímu závěru oponovala s tím, že odvolací soud nesprávně vztáhl počátek běhu promlčecí lhůty ke dni 11. 7. 2008, podle jejího názoru bylo možné počítat promlčecí lhůtu až ode dne 16. 1. 2009, tj. poté, co uplynula jednoroční lhůta od právní moci rozhodnutí, kterým krajský úřad zrušil rozhodnutí obecního úřadu a řízení zastavil. Stěžovatelka označila posunutí promlčecí lhůty a výklad práva, jak byl Městským soudem v Praze proveden, za hrubý exces ze smyslu odškodňovacích předpisů.
Městský soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 16. 2. 2010 odmítl, že by v průběhu řízení došlo k tzv. posunutí promlčecích lhůt, zmaření spravedlivého procesu či k odnětí soudní ochrany a přiměřené kompenzace za nesprávný úřední postup. Městský soud konstatoval, že soud prvého stupně neposoudil správně námitku promlčení uplatněnou žalovanou, a proto bylo jeho rozhodnutí změněno z důvodů vyjádřených v odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém se také soud vypořádal s odkazem na zprávu Veřejného ochránce práv. Městský soud v Praze navrhl odmítnutí ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, že městský soud odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a neuvedl nic nového, k čemu by se stěžovatelka měla vyjádřit, Ústavní soud nepovažoval za potřebné zasílat vyjádření soudu stěžovatelce k případné replice.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 23 C 130/2009, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že v řízení o zaplacení 30 000,- Kč žalovaná Česká republika - Ministerstvo dopravy - namítla promlčení žalovaného nároku. Obvodní soud pro Prahu 1 pro provedeném dokazování dospěl k závěru, že k promlčení nároku nedošlo, neboť právní zástupce žalující stěžovatelky nebyl nečinný, neboť vyzýval krajský úřad k nápravě. Obvodní soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou povinností zaplatit stěžovatelce částku 30 000,- Kč (výrok I.) a náklady řízení (výrok II.). K odvolání žalované Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud vyložil, že běh promlčecí lhůty nesouvisí s činností či nečinností právního zástupce, ale s okamžikem, kdy se poškozený dozví o vzniklé nemajetkové újmě. V řízení vyšlo najevo, že stěžovatelka se dozvěděla, že věc nebude postoupena nadřízenému správnímu orgánu, z dopisu krajského úřadu ze dne 11. 7. 2008. Šestiměsíční promlčecí lhůta tedy uplynula marně dnem 11. 1. 2009, neboť žaloba byla podána dne 1. 6. 2009. Odvolací soud konstatoval, že intervence ombudsmana neměla na průběh správního řízení ani na běh promlčecí doby vliv.
Ze sdělení Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru dopravy, ze dne 11. 7. 2008 čj. 85719/2008/KUSK založeného ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 jako příloha E, vyplynulo, že "dotčený odvolací orgán nespatřoval důvodnost postupu podle §95 odst. 2 správního řádu vzhledem ke skutečnosti, že nebyly splněny základní zákonné předpoklady zahájení přezkumného řízení podle §94 odst. 1 správního řádu".
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Ústavní soud ve své judikatuře vymezil rámec, ve kterém obecné soudy vykonávají nezávisle svoji činnost, a formuloval obecné podmínky, za kterým může do jejich rozhodování ingerovat (srov. nález sp. zn. III.ÚS 84/94, Sb. n. u., sv. 3, str. 257). Vyložil, že mu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost, či dokonce správnost rozhodnutí, včetně jeho odůvodnění, ale jeho úkolem je zjistit, zda napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do základních práv zaručených ústavním pořádkem.
Ústavní soud jako orgán ochrany tak zasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, když porušení běžné zákonnosti nebo jiná nesprávnost představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, hodnotí je zpravidla jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
Pochybení tohoto charakteru a intenzity Ústavní soud v projednávané věci neshledal. Vztažení počátku běhu promlčení lhůty k datu, kdy Krajský úřad Středočeského kraje, odbor dopravy, dal stěžovatelce najevo své jednoznačné stanovisko nezahajovat přezkumné řízení, je závěrem logickým, který nesvědčí o libovůli soudu při úsudku, kdy se stěžovatelka dověděla o "nekonání" správního orgánu a tedy tvrzeného vzniku nemajetkové újmy. Byla-li stěžovatelka prokazatelně obeznámena s tím, že správní orgán nehodlá dále jakkoliv konat a měla-li zato, že jde o nesprávný úřední postup, měla svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnit v zákonem stanovené šestiměsíční promlčecí lhůtě.
Stěžovatelka namítla porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, podle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého soudu (obdobné ústavní garance poskytuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy). Stěžovatelka však stanovený postup, za který bylo v projednávaném případě nutno považovat včasné uplatnění nároku podle zákona č. 82/1998 Sb. u soudu, sama nedodržela, neboť nárok uplatnila po lhůtě stanovené zákonem a protistrana uplatnila námitku promlčení, ke které byl soud povinen přihlédnout. Stanovený postup totiž zavazuje nejen účastníka řízení, ale i soud. Za této situace nelze namítat porušení čl. 36 odst. 3 Listiny zaručující každému právo na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem, neboť platí, že toto právo musí být uplatněno relevantním způsobem.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu