ECLI:CZ:US:2011:4.US.2886.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2886/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele 1) H. S. a 2) FISH INVEST, a. s., se sídlem Praha 4, U Habrovky 247/11, IČ 27426602, zastoupených JUDr. Hanou Skotnicovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 3, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2010 č. j. 14 Cmo 167/2010-75 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2010 č. j. 3 Cm 88/2010-19, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se svým podáním ze dne 5. 10. 2010 domáhali zrušení výše citovaných rozhodnutí, jimiž bylo nařízeno předběžné opatření, kterým soudy zakázaly prvnímu žalovanému, nyní stěžovateli 1), nakládat s akciemi ve výroku označenými, druhému žalovanému, nyní stěžovateli 2), nakládat se svým podnikem nebo s jeho součástmi. Uvedli, že dle jejich přesvědčení došlo postupem soudů k zásahu do práv, zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když se v době vyhlášení rozhodnutí nezabývaly tím, zda byl žalobce k podání návrhu o nařízení předběžného opatření aktivně legitimován a když se nevypořádaly s jejich tvrzeními a námitkami, vztahujícími se zejména k tomu, že žalobce uváděnou pohledávku ze smluv o půjčce, zajištěnou směnkami na zaplacení 8.000.000,- Kč, postoupil třetí osobě. V podání ze dne 24. 1. 2011 dále sdělili, že dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, doručenému jejich právnímu zástupci dne 6. 8. 2010, Nejvyšší soud České republiky usnesením č. j. 29 Cdo 4070/2010-116 ze dne 26. 10. 2010 pro jeho nepřípustnost odmítl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Olomouci přezkoumal usnesení soudu I. stupně, jímž bylo nařízeno předběžné opatření a tímto zakázáno žalovaným, nyní stěžovatelům, nakládat s označenými věcmi a s podnikem druhého žalovaného, a opodstatněně předmětné rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění svého vyčerpávajícího usnesení, s poukazem na provedené a hodnocené důkazy, na znění §74 odst. 1, §75 a §102 odst. 1 občanského soudního řádu, pak shodně s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, a proto lze v dalším na toto odůvodnění odkázat. Nutno dodat, že omezení vlastnických práv stěžovatelů předběžným opatřením mělo svůj zákonný podklad, nebylo k němu přistoupeno svévolně, když se žalobci návrhem ze dne 19. 3. 2010 domáhali po žalovaných zaplatit směnečný peníz ve výši 8.000.000,- Kč, a to na základě předložených směnek, vystavených prvním žalovaným, které pak druhý žalovaný za výstavce avaloval. Takové omezení vlastnických práv je přiměřenou předběžnou sankcí pro případ snahy žalovaných vyhnout se plnění, k němuž by je zavázal soud rozhodnutím ve věci samé. Proto i s poukazem na judikaturu Ústavního soudu (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 394/01) tedy nutno konstatovat, že v předmětné věci nedošlo k nedůvodnému a nepřiměřenému zásahu do práva stěžovatelů, zakotveného v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Pokud stěžovatelé tvrdí, že žalobce směnky, na základě nichž bylo předběžné opatření nařízeno, již nemá ve svém držení, pak je třeba uvést, že bude věcí soudu se s případnou změnou a existencí aktivní legitimace na straně žalobce vypořádat v probíhajícím řízení ve věci samé (§92 občanského soudního řádu).
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2011
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu