ECLI:CZ:US:2011:4.US.3187.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3187/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti S. H., zastoupené JUDr. Josefem Zubkem, advokátem, AK se sídlem 1. máje 398, 739 61 Třinec, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2010 čj. 57 Co 297/2010-87 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí.
Z napadeného usnesení připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 29. 7. 2009 čj. 110 C 65/2009-50 vyhověl žalobě Pojišťovny České spořitelny, a. s., Vienna Insurance Group, a uložil žalované stěžovatelce povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 925,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 51,- Kč (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 8 454,- Kč (výrok II.). Odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě odmítl (výrok I.) jako nepřípustné a zavázal ji povinností zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 3 960,- Kč (výrok II.).
V ústavní stížnosti stěžovatelka vytkla odvolacímu soudu, že nepřezkoumal důvodnost a výši nákladů právního zastoupení, které je podle rozsudku nalézacího soudu povinna žalobci zaplatit; rozhodnutí soudů obou stupňů v náhradově nákladových výrocích obecně označila za amorální. Poukázala na to, že žalobkyně je firmou s několikamilionovým základním kapitálem a vlastním právním oddělením, která se ve sporu nechala zastupovat advokátem, jemuž oba soudy přisoudily odměnu za právní zastoupení. Na rozdíl od žalobkyně je stěžovatelka osoba nemajetná, osvobozená od placení soudních poplatků, a přesto nese celé břemeno dluhu přesahující čtrnáct tisíc korun. Takový výsledek je pro stěžovatelku nepřijatelný, a i kdyby snad bylo rozhodování soudů po formální stránce v souladu v hmotným právem, dle jejího názoru zcela jistě postrádá materiální základ.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Pokud se týká napadeného usnesení ve výroku, kterým Krajský soud v Ostravě odmítl odvolání stěžovatelky proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 1 925,- Kč s příslušenstvím, Ústavní soud dal ve své dosavadní rozhodovací praxi opakovaně najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících zákonem stanovenou částku (§202 odst. 2 o. s. ř.), nevybočuje jednostupňové soudnictví z ústavních mezí a i hodnotové omezení přípustnosti opravného prostředku nepředstavuje odmítnutí spravedlnosti (srov. např. usnesení sp. zn. IV.ÚS 101/01, publ. in Sb. n. u., sv. 22 str. 387, sp. zn. III.ÚS 404/04, Sb. n.u., sv. 3, str. 421 či usnesení sp. zn. IV.ÚS 336/02, III.ÚS 298/02, III.ÚS 2097/08 a II.ÚS 2538/09 a další, dostupná stejně jako řada dále citovaných rozhodnutí v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz).
Nebylo-li přípustné odvolání, byl ve druhé soudní instanci logicky vyloučen přezkum i souvisejícího náhradově nákladového výroku a odvolací soud se tak námitkami stěžovatelky v tomto směru zabývat nemohl. Krajský soud v Ostravě při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení přihlédl k tomu, že stěžovatelka uplatnila "zřejmě bezúspěšné odvolání", a proto ji zavázal povinností nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení. Úsudku krajského soudu nemohl Ústavní soud z ústavněprávního pohledu ničeho vytknout, neboť i podle jeho názoru představovalo podání (nepřípustného) odvolání zjevně neefektivní způsob obrany práv. Povinnost k úhradě nákladů odvolacího řízení protistraně si tak stěžovatelka přivodila sama v důsledku zvoleného procesního postupu, jenž se řídil nesprávným úsudkem; rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku stěžovatelka ústavní stížností nenapadla, a proto se jím Ústavní soud nemohl zabývat.
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatelka namítla, se každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stanovený postup ve smyslu této ústavní garance zavazuje nejen účastníka řízení, ale i soud, a v projednávané věci za něho byl považován postup v souladu s občanským soudním řádem. Za postup souladný s tímto procesním řádem nelze považovat podání opravného prostředku, který v předmětné věci zákon nepřipouští, a proto ani Krajskému soudu v Ostravě nezbylo než stěžovatelčino odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jímž bylo rozhodnuto o tzv. bagatelní částce, odmítnout v souladu s ustanovením §202 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2009.
Ústavní soud neshledal opodstatněným ani tvrzení o porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, podle kterého má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Jak Ústavní soud již dříve vyložil, výraz "jeho věc" je nutno vykládat tak, že Listina požaduje, aby každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení jednáno, měl možnost se tohoto řízení účastnit a vyjádřit se k všem prováděným důkazům (srov. nález Pl.ÚS 30/95, Sb. n. u., sv. 5 str. 17). Krajský soud v Ostravě ve věci samé nejednal, a proto nepochybil, pokud o odmítnutí odvolání rozhodl bez nařízení jednání.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. května 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu