ECLI:CZ:US:2011:4.US.332.11.1
sp. zn. IV. ÚS 332/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. dubna 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti J. T., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou, AK Masná 8, 702 00 Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2010 č. j. 4 Aps 1/2010-113 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2009 č. j. 29 Ca 133/2009-61 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů v jeho správní věci s odůvodněním, že jimi bylo dotčeno jeho právo na soudní ochranu a spravedlivý proces zakotvené v článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života zaručené článkem 10 odst. 2 Listiny, dále porušen článek 2 odst. 3 a 4, článek 3, článek 4, článek 9 odst. 3, článek 90 a článek 95 odst. 1 Ústavy a konečně článek 2 odst. 2 a článek 11 odst. 1 Listiny.
Z ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 12. 2009 č. j. 29 Ca 133/2009-61 odmítl stěžovatelovu správní žalobu podanou dle ustanovení §82 s. ř. s. proti zásahu Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Holešov, spočívajícímu v neopravení koncovky jeho rodného čísla v evidenci katastru nemovitostí do původní podoby, jež má stěžovatel zapsánu v rodném listu. Stěžovatelovu žalobu shledal nepřípustnou, neboť nevyčerpal opravné prostředky v rámci veřejné správy, jako např. podnět k provedení přezkumného řízení dle ustanovení §94 a násl. správního řádu nebo stížnost proti postupu správního orgánu podle ustanovení §175 odst. 1, resp. 7 správního řádu. Podotkl však, že ani vyčerpání těchto opravných prostředků by pravděpodobně nevedlo k požadované opravě údajů, neboť agenda rodných čísel a změny v jejich evidenci spadá do pravomoci Ministerstva vnitra, přičemž zamýšleného cíle je pak možno dosáhnout postupem dle ustanovení §17b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 10. 2010 č. j. 4 Aps 1/2010-113 stěžovatelovu kasační stížnost pro nedůvodnost zamítl.
Stěžovatel obecným soudům vytýká, že se nezabývaly jeho argumentací stran nemožnosti využití stížnosti proti postupu správního orgánu, neboť je cílena proti nevhodnému postupu správního orgánu, jakož i nemožnosti využít podnětu k provedení přezkumného řízení, jelikož přípis katastrálního úřadu o neprovedení změny v koncovce rodného čísla netrpí nezákonností; nezákonnou je změna rodného čísla na nesprávný údaj. Rovněž navrhovaný postup dle ustanovení §17b zákona o evidenci obyvatel a rodných číslech není možný, neboť se vztahuje toliko na případ přidělení nového rodného čísla. Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho věci byla nezákonně uplatněna státní moc, protože z žádného právního předpisu nevyplývá nadřazenost registru rodných čísel nad údaji uvedenými ve veřejných listinách. Dodává, že předložil doklady prokazující, že při zápisu jeho rodného čísla do rodného listu k žádné chybě nedošlo, a kritizuje skutečnost, že tak citlivý osobní údaj, jako je rodné číslo, byl změněn bez jakéhokoli vyrozumění stěžovatele a formálního rozhodnutí orgánu státní správy.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací Ústavní soud je staven do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.
Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti - tzv. přepjatý formalismus (srov. např. nález Pl. ÚS 85/06, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Obecné soudy se žádného z výše uvedených pochybení nedopustily, svá rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily, s jejich obsahem Ústavní soud souhlasí, pročež na ně odkazuje. Patří se toliko podotknout, že volba prostředků a procesní taktiky k dosažení změny rodného čísla v evidenci správních orgánů je stěžovatelovou věcí. Jestliže však stěžovatel usiluje o nápravu domnělého pochybení u správního orgánu, který k jejímu provedení není oprávněn, je celé jeho úsilí od prvopočátku postaveno na nesprávných základech, a proto nemůže vést - představujíc marné uplatňování práva - k dosažení kýženého výsledku. Pokud jde o samou podstatu sporu, poukazuje Ústavní soud na odůvodnění usnesení sp. zn. II. ÚS 2861/09 a II. ÚS 888/09 vydaná v obdobných stěžovatelových věcech, v nichž se Ústavní soud touto problematikou též zabýval.
Stěžovateli se nezdařilo doložit porušení jeho ústavně zaručených práv, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu