ECLI:CZ:US:2011:4.US.3329.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3329/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti V. M., zastoupené Mgr. Veronikou Odrobinovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Praze 1, nám. Republiky 1079/1a, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2010 č. j. 21 Co 333/2010-398 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 4. 2010 č. j. 6 C 539/2005-366, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 11. 2010, domáhá s odvoláním na porušení jejího práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo částečně zastaveno řízení ve věci žaloby stěžovatelky na určení vlastnictví k předmětným pozemkům.
Ústavní soud se dříve, než posoudil ústavní stížnost věcně, zabýval nejprve otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti návrhu. Ústavní soud předně konstatoval, že v případě posuzované ústavní stížnosti jde v pořadí již o druhou ústavní stížnost, kterou stěžovatelka napadla shora označená rozhodnutí obecných soudů. Předchozí ústavní stížnost, vedená Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 2808/10, byla usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010 odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro neodstranění vad podání.
K nyní posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud uvádí, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a navazujícího §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu pak lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, přičemž uvedené ustanovení specifikuje, co se takovým prostředkem rozumí.
Z hlediska obsahu ústavní stížnosti je v posuzované věci tímto rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2010 č. j. 21 Co 333/2010-398, které, jak Ústavní soud zjistil z vyžádané fotokopie doručenky, bylo obecné zmocněnkyni stěžovatelky Ing. L. P. doručeno dne 12. 8. 2010. Jestliže však nyní posuzovaná ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena až dne 24. 11. 2010, pak je ve vztahu ke stěžovatelkou napadenému usnesení Městského soudu v Praze, jakož i k usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, podána po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavní soud proto, aniž se mohl zabývat meritem věci, podaný návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2011
Michaela Židlická, v. r.
soudkyně zpravodajka