ECLI:CZ:US:2011:4.US.3412.10.2
sp. zn. IV. ÚS 3412/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o návrhu J. H., zastoupeného Mgr. Marií Mottlovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Havlíčkově Brodě, Dobrovského 2023, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010 č. j. 32 Cdo 2407/2009-173, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2009 č. j. 17 Co 558/2008-147 a rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 9. 2008 č. j. 3 C 136/2007-116, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.
2. Jak uvádí stěžovatel v ústavní stížnosti, Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 9. 9. 2008 č. j. 3 C 136/2007-116 uložil ve věci žalobce České kanceláře pojistitelů (vedlejší účastník) první žalované H. K. zaplatit vedlejšímu účastníku částku 28.824,- Kč a vůči stěžovateli jako druhému žalovanému podanou žalobu zamítl. K odvolání první žalované a vedlejšího účastníka Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. 2. 2009 č. j. 17 Co 558/2008-147 výroky soudu prvního stupně potvrdil a změnil pouze výrok týkající se nákladů řízení. K dovolání podanému první žalovanou Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 9. 2010 č. j. 32 Cdo 2407/2009-173 řízení proti prvoinstančnímu rozsudku zastavil a proti rozsudku odvolacího soudu dovolání odmítl.
3. Napadeným rozhodnutím stěžovatel vytýká, že jeho návrh na doplnění dokazování výslechem dvou svědků k objasnění skutkového stavu soud prvního stupně zamítl, aniž by to jakkoliv zdůvodnil, a odvolací soud sice připustil v tomto směru pochybení, ale žádným způsobem ho nenapravil. Nápravu nezjednal ani soud dovolací. Důkazy pořízené v přestupkovém řízení byly přitom podle názoru stěžovatele neobjektivní s ohledem na skutečnost, že jedním z účastníků dopravní nehody byla manželka policejního úředníka. Stěžovatel vyslovuje přesvědčení, že neprovedení navržených důkazů ovlivnilo rozhodnutí obecných soudů, jež tak byla v konečném důsledku nespravedlivá. Stěžovatel proto s ohledem na výše uvedená tvrzení v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.
II.
4. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a k němu přiložených materiálů Ústavní soud připomíná, že je při posuzování ústavní stížnosti vázán pravomocemi a kompetencemi stanovenými mu Ústavou a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle těchto zákonných ustanovení je Ústavní soud povinen postupovat i v řízení o ústavních stížnostech, jehož smyslem je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických a právnických osob. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Pro posouzení splnění této základní náležitosti ústavní stížnosti je podstatná skutečnost, zda orgán veřejné moci aktem napadeným ústavní stížností autoritativně a pravomocně zasáhl do právní sféry fyzické osoby, tj. že tímto rozhodnutím došlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinností stěžovatele, což Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
5. Ústavnímu soudu přináleží v soustavě soudů zvláštní postavení soudního orgánu ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a není jejím vrcholem. Podle pravomocí a kompetencí Ústavního soudu se jeho rozhodovací činnost nepřekrývá s jurisdikcí obecných soudů a Ústavní soud nemůže provádět nad jejich činností přezkumný dohled.
6. Jak plyne z připojeného rozhodnutí Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, byla žaloba směřující proti stěžovateli zamítnuta v plném rozsahu již tímto prvoinstančním rozhodnutím nalézacího soudu a stěžovatel proto proti tomuto rozhodnutí řádný ani mimořádný opravný prostředek neuplatňoval na rozdíl od druhé žalované, které bylo napadenými rozhodnutími obecných soudů uloženo zaplatit celou žalovanou částku. Ze stěžovatelova podání adresovaného Ústavního soudu je podle jeho obsahu zřejmé, že toto podání tak nesplňuje základní podmínky stanovené zejména v §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro podání ústavní stížnosti, a že tedy nejde o takový návrh, jímž by se vzhledem k zákonem stanovené pravomoci mohl Ústavní soud zabývat. Bez splnění uvedených zákonných podmínek nemůže Ústavní soud zahájit řízení o ústavní stížnosti a o ústavní stížnosti rozhodnout. Není úkolem Ústavního soudu přezkoumávat správnost rozhodnutí orgánů veřejné moci, nýbrž pouze to, zda napadeným rozhodnutím bylo, resp. mohlo být zasaženo do stěžovatelových základních práv zaručených ústavním pořádkem.
7. Vzhledem k tomu, že žaloba směřující proti stěžovateli byla zamítnuta již soudem prvního stupně, nemohlo již s ohledem na tuto skutečnost ke stěžovatelem tvrzenému zásahu do jeho základních práv dojít a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2011
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj