ECLI:CZ:US:2011:4.US.350.11.1
sp. zn. IV. ÚS 350/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Lékárny Na Údolní s.r.o., se sídlem v Brně, Údolní 392/16, zastoupené Mgr. Zdeňkem Brunclíkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Lidická 710/57, směřující proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 80 EXE 1102/2010-62 ze dne 29. listopadu 2010 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 80 EXE 1102/2010 Ústavní soud zjistil, že v záhlaví citovaným rozhodnutím byl v řízení o námitkách stěžovatelky potvrzen příkaz k náhradě nákladů exekuce č. j. 90 EX 85/10-34 ze dne 27. října 2010, vydaný soudním exekutorem JUDr. Jiřím Štrinclem, se sídlem Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou (dále jen "příkaz").
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že proti příkazu podala v zákonné lhůtě na adresu exekutora JUDr. Jiřího Štrincla, se sídlem Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou (dále jen "exekutor") neodůvodněné (blanketní) námitky. Aniž by exekutor stěžovatelku v souladu s ust. §52 odst. 1 exekučního řádu podle ust. §43 ve spojení s ust. §209 občanského soudního řádu vyzval k odstranění vad podaných námitek, postoupil věc k rozhodnutí Městskému soudu v Brně jako exekučnímu soudu. Městský soud v Brně pak, opět aniž by stěžovatelku vyzval ve smyslu shora vedených ustanovení exekučního řádu a občanského soudního řádu k odstranění vad podaných námitek, vydal v záhlaví citované rozhodnutí.
Stěžovatelka namítá, že tímto postupem a v záhlaví citovaným rozhodnutím bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces, neboť Městský soud v Brně ve věci rozhodl na základě neodůvodněných (blanketních) námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, aniž by postupoval dle ust. §52 odst. 1 exekučního řádu a podle ust. §43 ve spojení s ust. §209 občanského soudního řádu, tedy aniž by v souladu se zákonnou úpravu civilního řízení stěžovatelku vyzval k odstranění vad jejího podání. Stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na komentář k ust. §88 exekučního řádu v publikaci Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání, C.H.Beck, Praha 2010, s. 658, kde se uvádí: "Neobsahují-li námitky obecné náležitosti procesního úkonu nebo důvod nesouhlasu s příkazem k úhradě nákladů exekuce, vyzve exekutor (a po předložení soudu soud) účastníka k odstranění vad podání podle §209 a 43 OSŘ . Nebudou-li vady odstraněny, soud námitky podle §213 a 43 OSŘ odmítne, nelze-li pro vady námitky projednat. O takové vady jde zejména tam, kde nelze individualizovat příkaz k úhradě nákladů exekuce, proti kterému námitky směřují, nejsou uvedeny důvody a rozsah námitek aj." Stěžovatelka v této souvislosti dále příkladmo odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 217/98 ze dne 22. června 1999.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z obsahu námitek stěžovatelky proti příkazu je patrné, že jde o námitky podané blanketní formou, avšak prostřednictvím právního zástupce, který v nich současně uvádí, že námitky odůvodní dodatečně. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatelka, resp. její právní zástupce si byl vědom nedostatku, resp. vady toho podání spočívající v neuvedení důvodů námitek, a proto sám dal najevo, že tento nedostatek dodatečně odstraní. Za uvedeného stavu podle náhledu Ústavního soudu není v rozporu s právem na spravedlivý proces a na přístup k soudu, pokud exekuční soud stěžovatelku k odstranění vad podaných námitek podle shora označených procesních ustanovení nevyzval. Ústavní soud tak v případě stěžovatelky, podobně jako ve srovnatelném případě, o němž bylo rozhodnuto usnesením sp. zn. III. ÚS 3369/2009 ze dne 21. ledna 2010, žádný důvod pro svůj zásah neshledal.
Odkaz stěžovatelky na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 217/98 ze dne 22. června 1999 považuje Ústavní soud za nepřípadný, neboť se týkal posouzení včasnosti podání dovolání a toho, zda doplněním blanketního dovolání došlo či nedošlo ke změně dovolacích důvodů v již dříve (včasně) podaném blanketním dovolání.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu