ECLI:CZ:US:2011:4.US.529.11.1
sp. zn. IV. ÚS 529/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele JUDr. K. F., CSc., právně zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem nám. Starosty Pavla 40, Kladno, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 1 Nc 2162/2010-12 ze dne 3. 11. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 17. 2. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. 1 Nc 2162/2010-12 ze dne 3. 11. 2010, neboť měl za to, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na určení příslušnosti soudu a soudce zákonným způsobem dle čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 13 C 269/2010 Ústavní soud zjistil, že I. H. (dále jen "vedlejší účastnice") podala u obvodního soudu proti stěžovateli žalobu o zaplacení částky 25.228,- Kč s příslušenstvím. Jelikož se všichni soudci obvodního soudu považovali za podjaté, neboť vedlejší účastnice byla v minulosti soudkyní tohoto soudu, navrhl obvodní soud, aby byla věc přikázána jinému soudu. O tomto návrhu rozhodl městský soud usnesením č. j. 1 Nc 2162/2010-12 ze dne 3. 11. 2010 tak, že soudci obvodního soudu, kteří uvedli, že jsou dosud s vedlejší účastnicí v přátelském vztahu (Mgr. Patricie Adamičková, JUDr. Zuzana Barochová, JUDr. Vladimír Hašana, Mgr. Pavel Kučera, JUDr. Tomáš Kubec, JUDr. Aleš Nezdařil a JUDr. Jan Pavlíček) jsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni, zatímco soudci téhož soudu, kteří takový vztah k vedlejší účastnici nemají (Mgr. Petra Andršová, Mgr. Blanka Fauré, Mgr. Lada Horáková, JUDr. Lubomír Janoušek, Ph.D., JUDr. Ladislava Mišková, Mgr. Jiří Škrha, JUDr. Irena Voštová a Mgr. Alice Žáčková) z projednávání a rozhodování věci vyloučeni nejsou. Jelikož nedošlo k vyloučení všech soudců obvodního soudu, rozhodl městský soud tak, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu. Obvodní soud následně vydal platební rozkaz č. j. 13 C 269/2010-17 ze dne 13. 12. 2010, jímž stěžovateli uložil povinnost uhradit žalované předmětnou částku a náklady řízení. Společně s platebním rozkazem bylo stěžovateli doručeno i usnesení městského soudu č. j. 1 Nc 2162/2010-12 ze dne 3. 11. 2010.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že o vyloučení soudců obvodního soudu neměl rozhodovat městský soud, neboť na něm vedlejší účastnice v současnosti působí jako soudkyně a v minulosti již bylo z tohoto důvodu nadřízenými soudy opakovaně judikováno, že soudci městského soudu jsou z rozhodování sporů mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí vyloučeni. V této souvislosti stěžovatel odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Nco 210/2007-50 ze dne 5. 11. 2007 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Nd 13/2007-231 ze dne 25. 1. 2007. Dle stěžovatele měl tedy městský soud správně předložit věc nadřízenému soudu, aby rozhodl o jejím přikázání jinému soudu. K samotnému obsahu usnesení pak stěžovatel uvedl, že dle jeho názoru nelze rozhodnout o nepodjatosti soudce, který se sám za podjatého označí. Pokud by ve věci měli rozhodovat podjatí soudci obvodního soudu, způsobilo by to stěžovateli újmu na jeho základních právech, proto navrhl, aby Ústavní soud usnesení městského soudu č. j. 1 Nc 2162/2010-12 ze dne 3. 11. 2010 svým nálezem zrušil.
II.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná a zda splňovala i další obsahové a formální náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
Jak dále vyplynulo z obsahu spisu obvodního soudu sp. zn. 13 C 269/2010, stěžovatel podal proti platebnímu rozkazu obvodního soudu č. j. 13 C 269/2010-17 ze dne 13. 12. 2010 odpor, jehož součástí byla i námitka podjatosti všech soudců obvodního a městského soudu. Obvodní soud následně postoupil námitku podjatosti městskému soudu v Praze, kde byla řízení o této námitce přidělena spisová značka 1 Nc 1540/2011. Městský soud poté předložil věc Vrchnímu soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"), který usnesením č. j. Nco 102/2011-43 ze dne 26. 7. 2011 rozhodl, že soudci městského soudu JUDr. Jaroslava Chaloupková, JUDr. Jitka Denemarková, Mgr. Patricie Adamičková, JUDr. Blanka Chvojová, JUDr. Alena Svátková, JUDr. Zora Musilová, JUDr. Klára Bernardová a JUDr. Helena Karetová jsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 1 Nc 1540/10, zatímco soudce městského soudu JUDr. Čestmír Slaný není vyloučen z projednání a rozhodnutí téže věci. Městský soud reagoval na toto rozhodnutí návrhem na delegaci věci jinému soudu s odůvodněním, že všichni soudci, s výjimkou jednoho, kteří měli dle rozvrhu práce věc projednat, byli vyloučeni. Na tento návrh reagoval vrchní soud usnesením č. j. Ncd 242/2011-49 ze dne 12. 9. 2011, jímž rozhodl, že věc vedená u městského soudu pod sp. zn. 1 Nc 1540/2011 se nepřikazuje jinému soudu téhož stupně. V odůvodnění tohoto rozhodnutí vrchní soud uvedl, že k delegaci by bylo možno přistoupit až v případě, že by byli vyloučeni všichni soudci městského soudu a nikoliv pouze soudci určení k projednání návrhu rozvrhem práce. Proto bude nyní na předsedovi městského soudu, aby opatřením určil další soudce, kteří věc projednají. Za daných okolností považoval vrchní soud přikázání věci jinému soudu za předčasné.
Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení, že o vyloučení soudců obvodního soudu z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 13 C 269/2010 rozhodovali podjatí soudci městského soudu. Jelikož však napadené usnesení městského soudu č. j. 1 Nc 2162/2010-12 ze dne 3. 11. 2010 bylo vydáno bez účasti stěžovatele, který tak neměl možnost vznést vůči soudcům tohoto soudu námitku podjatosti, zabýval se důvody možné podjatosti, poté, co na ní stěžovatel ve svém odporu proti platebnímu rozkazu upozornil, vrchní soud, a to způsobem výše podrobně popsaným. Za situace, kdy otázka složení senátu, který bude rozhodovat o námitce podjatosti vznesené stěžovatelem vůči soudcům obvodního soudu, resp. otázka, zda vůbec v této věci bude rozhodovat městský soud, nebyla doposud s konečnou platností vyřešena, a tedy potažmo nebyla vyřešena ani otázka podjatosti soudců obvodního soudu, nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat, že stěžovatel doposud z materiálního hlediska nevyčerpal veškeré prostředky k ochraně svých práv. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 2011
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj