ECLI:CZ:US:2011:4.US.598.11.1
sp. zn. IV. ÚS 598/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti S. K., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, AK se sídlem Na Střelnici 39, PS 2, 779 00 Olomouc, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2010 č. j. 6 T 125/2010-89 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 6. 12. 2010 č. j. 55 To 424/2010-111 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností napadla stěžovatelka shora označená rozhodnutí obecných soudů, v nichž spatřovala porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Konkrétně stěžovatelka vytkla obecným soudům, že při zjišťování skutkového stavu rozhodného pro formulaci výroku o vině postupovaly protiústavně, neboť bezdůvodně daly přednost výpovědím zasahujících policistů (jež pro stěžovatelku byly nepříznivé) před výpověďmi jejích přátel (které naopak nasvědčovaly tomu, že se skutek, dávaný stěžovatelce za vinu, nestal). Takový postup je dle stěžovatelky flagrantním porušením zásady in dubio pro reo .
II.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.
III.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení či rozhodování o vině a o trestu, je tato činnost svěřena obecným soudům (ustanovení čl. 40 odst. 1 Listiny). Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat, jak Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí (např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. a u., sv. 15, č. 98), až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Napadená rozhodnutí však - dle názoru Ústavního soudu - za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze. Obecné soudy - a především soud nalézací, který zmíněné důkazy prováděl - řádně vyložily, jakými úvahami se řídily při hodnocení svědeckých výpovědí a podrobně odůvodnily, proč považovaly výpověď zasahujících policistů za věrohodnou.
Postup obecných soudů byl zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a z ústavněprávních hledisek proti němu nelze mít jakýchkoliv výhrad. Ústavně chráněná zásada in dubio pro reo totiž automaticky neimplikuje, že by existence jakýchkoliv výpovědí ve prospěch stěžovatelky znemožnila obecnému soudu učinit závěr o její vině. To platí zejména za situace, kdy nalézací i odvolací soud podrobně rozvedly, proč svědecké výpovědi přátel stěžovatelky považoval za tendenční, nevěrohodné a tudíž nezpůsobilé vyvolat důvodné pochybnosti o průběhu událostí prezentovaných ve výpovědích zasahujících policistů.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu