ECLI:CZ:US:2011:4.US.686.11.1
sp. zn. IV. ÚS 686/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelek P. F. a L. O., zastoupených JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Kyjově, Jungmannova 1031, směřující proti výroku I. rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3783/2008-199 ze dne 15. prosince 2010 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 435/2007-162 ze dne 17. ledna 2008 (dále jen "napadená rozhodnutí") takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky s odkazem na porušení jejich práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví domáhaly zrušení napadených rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, z připojených příloh a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 8 Cm 325/1999 Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 8 Cm 325/99-95 ze dne 22. října 2004 ve spojení s opravným usnesením Městského soudu v Praze č. j. 8 Cm 325/99-130 ze dne 2. dubna 2007 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně"), rozhodl, že řízení se z části zastavuje, a to pokud se žalobce CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S. A. (dále jen "žalobce") domáhal proti žalovaným P. F., P. G. a P. B. přiznání částky 228.756,40 Kč s přísl. a proti žalované L. O. přiznání částky 243.756,40 Kč s přísl. (výrok I.), žalované GASTA - WOOD spol. s r.o. a žalovanému P. G. uložil společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 750.000,- Kč s 14% úrokem z prodlení od 17. února 1999 do zaplacení (výrok II.), žalované GASTA - WOOD spol. s r.o. uložil zaplatit žalobci další částku 228.756,40 Kč s 14% úrokem z prodlení od 17. února 1999 do zaplacení (výrok III.), pokud se žalobce domáhal na žalované P. F. a žalovaném P. B. zaplacení částky 750.000,- Kč s přísl. a na žalované L. O. částky 735.000,- Kč s přísl. žalobu zamítl (výrok IV.), žalované GASTA - WOOD spol. s r.o. a žalovanému P. G. uložil zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení částku 55.748,- Kč a žalované GASTA - WOOD spol. s r.o. další částku 1.200,- Kč (výrok V.) a žalobci uložil zaplatit žalovaným P. F., L. O. a P. B. na nákladech řízení částku 68.620,- Kč (výrok VI.).
K odvolání žalobce a žalovaného P. G. Vrchní soud v Praze rozsudkem č. j. 5 Cmo 435/2007-162 ze dne 17. ledna 2008 (dále jen "rozhodnutí odvolacího soudu") v rozsahu, jímž byla žaloba ve vztahu k žalovaným P. F. a P. B. (pod výrokem IV.) zamítnuta v rozsahu částky 55.000,- Kč se 14% úrokem z prodlení z částky 750.000,- Kč od 17. února 1999 do 20. prosince 1999, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.), ve zbývajícím zamítavém výroku ve vztahu k žalovaným P. F. a P. B. rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaní P. F. a P. B. jsou povinni zaplatit žalobci 695.000,- Kč se 14% úrokem z prodlení od 21. prosince 1999 do zaplacení (výrok II.), v rozsahu, v němž byla žaloba ve vztahu k žalované L. O. zamítnuta, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná L. O. je povinna zaplatit žalobci 735.000,- Kč se 14% úrokem z prodlení od 21. dubna 1999 do zaplacení (výrok III.), ve zbývajícím zamítavém výroku ve vztahu k žalované L. O. rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok IV.), v rozsahu, v němž byl žalovaný P. G. zavázán zaplatit žalobci společně a nerozdílně se žalovanou GASTA - WOOD spol. s r.o. 750.000,- Kč se 14% úrokem z prodlení od 17. února 1999 do zaplacení (výrok II. rozhodnutí soudu prvního stupně) rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný P. G. je povinen zaplatit žalobci 695.000,- Kč se 14% úrokem z prodlení od 21. prosince 1999 do zaplacení (výrok V.), ve zbývajícím vyhovujícím výroku ve vztahu k žalovanému P. G. rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok VI.), rozhodl, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění závazek ostatních žalovaných (výrok VII.) a uložil žalovaným P. F., P. G., L. O. a P. B. nahradit žalobci na nákladech řízení před soudy obou stupňů a z tohoto důvodu zaplatit společně a nerozdílně částku 58.863,40 Kč a žalované L. O. uložil zaplatit žalobci kromě této částky částku 8.831,10 Kč.
K dovolání žalovaných (stěžovatelek) P. F. a L. O. rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 33 Cdo 3783/2008-199 ze dne 15. prosince 2010 tak, že dovolání žalovaných P. F. a L. O. proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jimiž Vrchní soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalované P. F. uložil povinnost zaplatit žalobci 695.000,- Kč a žalované L. O. uložil povinnost zaplatit žalobci 735.000,- Kč s tím, že plněním jedné ze žalovaných a z původně žalovaných GASTA - WOOD spol. s r.o., P. G. a P. B. zaniká v rozsahu tohoto plnění závazek ostatních, se zamítá (výrok I.) a v části, v níž bylo rozhodnuto, že žalovaná P. F. je povinna zaplatit žalobci 14% úrok z prodlení z částky 695.000,- Kč od 21. prosince 1999 do zaplacení a že žalovaná L. O. je povinna zaplatit žalobci 14% úrok z prodlení z částky 735.000,- Kč od 21. dubna 1999 do zaplacení rozhodl tak, že se rozhodnutí odvolacího soudu zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení (výrok II.).
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a naplnění podmínek jejího věcného projednání stanovené zákonem Ústavním soudu, a to včetně podmínky podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jímž je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
V části, v níž bylo rozhodnutím odvolacího soudu rozhodnuto, že žalovaná P. F. je povinna zaplatit žalobci 14% úrok z prodlení z částky 695.000,- Kč od 21. prosince 1999 do zaplacení a že žalovaná L. O. je povinna zaplatit žalobci 14% úrok z prodlení z částky 735.000,- Kč od 21. dubna 1999 do zaplacení, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Vrchní soud v tomto rozsahu o věci dosud nerozhodl a stále tak běží řízení u obecného soudu. Proto je ústavní stížnost v části směřující proti v tomto odstavci citované části rozhodnutí odvolacího soudu nepřípustná.
Ústavní soud následně vzal v úvahu všechna stěžovatelkami předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížnost ve zbývajícím rozsahu a aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění napadených rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že v tomto zbývajícím rozsahu se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, včetně provádění důkazů, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem libovůle nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
V posuzovaném případě Ústavní soud rozhodně žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy napadenými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod. Tato svá rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnily, přičemž se dostatečně vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi a námitkami uplatněnými stěžovatelkami. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, s ohledem na výše uvedené skutečnosti pouze odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) a §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako z části nepřípustnou a z části zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Vzhledem k právě uvedenému závěru Ústavní soud stěžovatelky nevyzýval k odstranění vady jejich podání, spočívající v tom, že v plné moci advokáta nebylo výslovně uvedeno, že je určena k zastupování před Ústavním soudem. Odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo ničeho změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu