ECLI:CZ:US:2011:4.US.807.11.1
sp. zn. IV. ÚS 807/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. srpna 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem Svojsíkova 2/1596, 708 00 Ostrava - Poruba, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, AK se sídlem Elektrárenská 125, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 12. 2010 č. j. 14 Cmo 196/2010-163 a Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 1. 6. 2010 č. j. 19 Cm 55/2005-125 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů v její věci s tím, že jimi byla dotčena na svém právu na spravedlivý proces zakotveném v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v právu na zákonného soudce dle článku 38 odst. 1 Listiny a dále byly porušeny principy zaručené v článku 4 odst. 1 a 4 Listiny.
Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 19 Cm 55/2005 zjistil Ústavní soud, že tamní soud usnesením ze dne 1. 6. 2010 č. j. 19 Cm 55/2005-125 zrušil usnesení téhož soudu ze dne 1. 2. 2008 č.j. 19 Cm 55/2005-48, jímž byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku za jí podané odvolání (výrok I.), a rozhodl o jeho vrácení (výrok II.). Vrchní soud v Olomouci k odvolání stěžovatelky usnesením ze dne 16. 12. 2010 č. j. 14 Cmo 196/2010-163 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Přisvědčil závěru tohoto soudu, že stěžovatelce nevznikla poplatková povinnost, protože své odvolání učiněné telefaxem nedoplnila včas předložením originálu, pročež k němu soud nemohl přihlížet, a proto bylo třeba nesprávné rozhodnutí dle ustanovení §12 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zrušit a soudní poplatek vrátit.
Stěžovatelka má za to, že s ohledem na skutečnost, že byla vyzvána k uhrazení soudního poplatku a nebylo jí soudem oznámeno, že se k jejímu podání nepřihlíží, podala své odvolání řádně a včas, a to včetně písemného originálu, který je součástí spisu či přílohové obálky. Z tohoto důvodu neměl být stěžovatelce vrácen soudní poplatek, ale mělo být projednáno její odvolání.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila včas k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací Ústavní soud je staven do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.
Obsahem práva na spravedlivý proces je garance možnosti domáhat se svého práva stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu (srov. článek 36 odst. 1 Listiny). To znamená oprávnění předložit zákonnému soudci svou věc k posouzení a požívat všech práv vyplývajících z postavení účastníka řízení, především práva skutkově a právně argumentovat. Tomu pak odpovídá povinnost obecného soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti (srov. nález sp. zn. nález IV. ÚS 1834/10, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Neplyne však odtud garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatel za správné pokládá (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 439/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Je zřejmé, že obsah stěžovatelčiny ústavní stížnosti nesvědčí o porušení jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu výše vyloženém, neboť požívala všech práv účastníka řízení, soudy se jejími tvrzeními náležitě zabývaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Shledal-li krajský soud, že nebyly dány podmínky pro vznik poplatkové povinnosti, postupoval správně, jestliže učinil kroky k vrácení neprávně zaplaceného soudního poplatku. Otázku, zda stěžovatelka soudu předložila včas originál svého odvolání, již Ústavní soud posuzoval v řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 1791/10, v němž stěžovatelčině argumentaci nepřiznal opodstatněnost, přičemž Ústavní na odůvodnění tohoto rozhodnutí odkazuje. Patří se doplnit, že pochybení krajského soudu spočívající ve vyzvání stěžovatelky ke splnění poplatkové povinnosti, která neexistovala, nemůže učinit stěžovatelčino odvolání řádně podaným a projednatelným.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu