ECLI:CZ:US:2011:4.US.912.11.1
sp. zn. IV. ÚS 912/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti P. Č., zastoupeného JUDr. Tomášem Chovancem, advokátem se sídlem v Moravské Ostravě, Dlouhá 6, proti rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 29. 10. 2004 č. 6302181974, Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 21 Cad 118/2004 ze dne 10. 11. 2005, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 54/2006 ze dne 25. 10. 2007 a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 19 Ad 26/2010 ze dne 18. 2. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností, k doručení Ústavnímu soudu podanou 28. 3. 2011, napadá s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 3 odst. 3, čl. 7 odst. 2, čl. 26 odst. 3, čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 82 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR z důvodů v ní rozvedených v záhlaví označená rozhodnutí orgánů veřejné moci a domáhá se jejich zrušení.
Jak je patrno z obsahu k ústavní stížnosti připojených příloh, byla shora označeným rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení zamítnuta žádost stěžovatele o částečný invalidní důchod. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel správní žalobou, která byla výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2005 zamítnuta. Následně stěžovatelem podanou kasační stížnost proti uvedenému rozsudku správního soudu Nejvyšší správní soud v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl. Proti tomuto rozsudku Nejvyššího správního soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl usnesením sp. zn. IV. ÚS 214/08 ze dne 17. 4. 2008 tak, že stížnost jako neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1992 Sb. odmítl. Posledním ze shora označených rozhodnutí - usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2011 byla podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustná odmítnuta žaloba stěžovatele o obnovu řízení ve věci rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a Krajského soudu v Ostravě.
V poměru k posledně uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, zamítajícímu návrh stěžovatele na obnovu označeného řízení, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel, jak uvedl, po předchozích zkušenostech s Nejvyšším správním soudem proti napadenému rozhodnutí nepodal kasační stížnost. Nevyčerpal tak všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Podle Ústavního soudu stížnost nepřesahuje svým významem vlastní zájmy stěžovatele, jak v ní tento tvrdí, aniž však v tomto směru uvedl jakýkoliv důvod či argument, a aplikace ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jíž se stěžovatel dovolává, tak nepřichází v úvahu. Z uvedených důvodů proto ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 19 Ad 26/2010 ze dne 18. 2. 2011 byla ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustná odmítnuta.
Pokud jde o zbývající napadená rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení a označených správních soudů, byla stížnost podána evidentně po lhůtě zákonem stanovené (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a proto byla v tomto rozsahu podle §43 odst. 1 písm. b) cit. zákona odmítnuta jako opožděná (nehledě k tomu, že Ústavní soud již dříve ústavní stížnost stěžovatele proti týmž rozhodnutím posoudil jako neopodstatněnou).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2011
Pavel Holländer
soudce zpravodaj