ECLI:CZ:US:2011:4.US.924.11.1
sp. zn. IV. ÚS 924/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky M. S., zastoupené JUDr. Michalem Lincem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Staroměstské nám. 17, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 4539/2010-127 ze dne 15. prosince 2010, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 222/2009-110 ze dne 9. října 2009 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 55 Cm 127/2008-84 ze dne 13. května 2009 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny Základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 55 Cm 127/2008 Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením č. j. 55 Cm 127/2008-84 ze dne 13. května 2009 zamítl další návrh stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků. Odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 5 Cmo 222/2009-110 ze dne 9. října 2009 odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením č. j. 29 Cdo 4539/2010-127 ze dne 15. prosince 2010 odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a naplnění podmínek jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky podle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jímž je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Dle ust. §229 odst. 4 občanského soudního řádu žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Jelikož usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 222/2009-110 ze dne 9. října 2009 bylo odvolání stěžovatelky odmítnuto, měla proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka k dispozici mimořádný opravný prostředek, kterým je žaloba pro zmatečnost. Před podáním ústavní stížnosti tak byla stěžovatelka povinna vyčerpat i tento procesní prostředek, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval. To však, jak vyplývá ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 55 Cm 127/2008, neučinila. Proto je v části směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Cmo 222/2009-110 ze dne 9. října 2009 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 55 Cm 127/2008-84 ze dne 13. května 2009 ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní soud následně přezkoumal usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 4539/2010-127 ze dne 15. prosince 2010 a aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat jeho odůvodnění a argumentaci stěžovatelky obsaženou v ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že v tomto zbývajícím rozsahu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
V posuzovaném případě Ústavní soud rozhodně žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle náhledu Ústavního soudu Nejvyšší soud usnesením č. j. 29 Cdo 4539/2010-127 ze dne 15. prosince 2010 rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Ústavě a v Listině. Toto své rozhodnutí a závěr o nepřípustnosti dovolání přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnil, přičemž Ústavní soud mu nemá co vytknout.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost z části jako nepřípustnou a z části jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu