ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.1.11.1
sp. zn. Pl. ÚS 1/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. března 2011 v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů (soudkyně zpravodajky), Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. S., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010 č. j. Aprk 38/2010-39 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2010 č. j. 22 A 141/2010-14, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 5. 1. 2011 doručil stěžovatel Ústavnímu soudu „návrh na zahájení řízení Ústavního soudu“ ve věci soudního přezkumu voleb do Zastupitelstva města Havířova, konaných ve dnech 15. - 16. 10. 2010. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. listopadu 2010 č. j. 22 A 141/2010-14 bylo rozhodnuto tak, že se návrh stěžovatele ve věci soudního přezkumu voleb do Zastupitelstva města Havířova zamítá. V podání doručeném elektronickou poštou bez zaručeného elektronického podpisu dne 13. 2. 2011 pak stěžovatel návrh rozšířil o specifikaci dalšího rozhodnutí, a to usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010 č. j. Aprk 38/2010-39, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.
V napadených usneseních stěžovatel spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv a ustanovení čl. 21, 22, 36 a 38 Listiny základních práv svobod, čl. 4, čl. 5, čl. 6, čl. 9 a čl. 90 Ústavy a čl. 25 písm. b) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Ústavní soud zjistil, že návrh podaný dne 5. 1. 2011 trpěl řadou formálních a obsahových vad, a nesplňoval proto podmínky projednání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), což samotný stěžovatel v návrhu připouštěl. Stěžovatel byl vyzván, aby v určené lhůtě vytknuté vady návrhu odstranil, a zároveň byl poučen, že pokud vady návrhu neodstraní, může být ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stanovená lhůta marně uplynula dne 11. 2. 2011. Následně dne 12. 2. 2011 a 13. 2. 2011 doručil stěžovatel prostřednictvím elektronické pošty bez použití zaručeného elektronického podpisu rozšíření ústavní stížnosti stylizované jako podání sepsané JUDr. T. P., advokátem, a další přílohy této ústavní stížnosti, přičemž v elektronické zprávě samotné vyjádřil svou nejistotu, zda skutečně zmíněný advokát, který tak měl učinit, ve lhůtě rozšířený návrh a příslušnou plnou moc pro řízení před Ústavním soudem podal. Zároveň požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti a rovněž in eventum o přidělení advokáta Ústavním soudem.
Dne 17. 2. 2011 stěžovatel doručil Ústavnímu soudu písemné podání, v němž staví najisto, že si právní zastoupení zmíněným advokátem ani advokátem jiným dosud neopatřil. Zároveň zopakoval svou žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti a žádost o ustanovení advokáta Ústavním soudem. K odůvodnění těchto žádostí stěžovatel uvedl, že ačkoliv ústavní stížnost je již „zpracována,“ za „podpis k zastupování“ oslovení advokáti vyžadují vysoké částky nebo stěžovatele odmítají z jiných důvodů. Na Českou advokátní komoru se obracet nehodlá, neboť tam „administrativa trvá několik měsíců“.
Žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad Ústavní soud nevyhovuje. Stěžovatel neuvedl žádné relevantní, konkrétní a vážné důvody, proč si právní zastoupení (§29, §30 a §31 zákona o Ústavním soudu) dosud neopatřil nebo proč se neobrátil na Českou advokátní komoru. K dnešnímu dni tak uplynula doba již bezmála čtyř měsíců od vydání napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a doba bezmála dvou měsíců od doručení ústavní stížnosti. Nelze nezdůraznit, že soudní přezkum voleb s navazujícím přezkumem ústavnosti již z povahy věci vyžaduje rychlost řízení jak ze strany soudů, tak účastníků řízení. Stěžovatel si navíc byl vědom své povinnosti opatřit si zastoupení advokátem od počátku řízení, tedy bez ohledu na výzvu Ústavního soudu, o čemž svědčí jeho původní návrh. Kromě toho je Ústavnímu soudu z vlastní činnosti známo, že stěžovatel zahájil i v minulosti řadu řízení před Ústavním soudem, v nichž byl opakovaně poučován o nutnosti právního zastoupení (např. v řízeních sp. zn. III. ÚS 2820/08, II. ÚS 1793/08, II. ÚS 390/08 aj.).
Ke skutečnosti, jež plyne z posledního podání stěžovatele, že si v zásadě ústavní stížnost sepsal sám (ačkoliv ji v jedné fázi vydával za podání sepsané advokátem) a že shání toliko „podpis“ advokáta, dodává Ústavní soud, že jde o obcházení smyslu zákonné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen, a to včetně sepsání ústavní stížnosti. Jde toliko k tíži stěžovatele, že se s žádostí o určení advokáta bez vážného důvodu neobrátil na Českou advokátní komoru. To, že Ústavní soud advokáty neustanovuje, věděl stěžovatel z předchozích řízení, v nichž se mu dostalo poučení.
Z výše uvedených důvodů plénum Ústavního soudu ústavní stížnost odmítlo podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstranění vad v určené lhůtě. Ústavní soud se řídil rozhodnutím o atrahování působnosti č. j. Org. 49/10 ze dne 30. listopadu 2010, které bylo publikováno ve formě sdělení Ústavního soudu č. 342/2010 Sb. Dle čl. 1 odst. 1 písm. h) si plénum vyhradilo rozhodování o ústavních stížnostech proti rozhodnutím správního soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta (§90 soudního řádu správního). Dle čl. 1 odst. 2 písm. a) si plénum v takové věci vyhradilo rovněž rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2011
Pavel Rychetský, v.r.
předseda Ústavního soudu