ECLI:CZ:US:2012:1.US.1010.12.1
sp. zn. I. ÚS 1010/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele M. S., proti zásahům Ministerstva vnitra ČR a Ministerstva pro místní rozvoj ČR, Městského soudu v Praze, Nejvyššího správního soudu, zásahu Krajského soudu v Praze a zásahu advokacie, o návrhu na zrušení vyhlášky č. 511/2002 Sb. a o úhradě nákladů na zastupování v řízení před Ústavním soudem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména napadl jako nezákonný zásah Ministerstva vnitra ČR (Poznámka: spočívající v nesprávném úředním postupu, který se týká rozhodnutí ministra vnitra ze dne 13. 12. 2006, č. j. VS-229/RK/3-2006, kterým zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 31. 7. 2006, č. j. OPS-1093/2006, a dále rozhodnutí ministra vnitra ze dne 30. 7. 2007, č. j. VS-161/RK/3-2007, kterým zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 27. 3. 2007, č. j. OPS-42/2007), Ministerstva pro místní rozvoj ČR [Poznámka: spočívající ve vydání nezákonné písemnosti (stanoviska ze dne 3. 7. 2006), v odepření možnosti nahlédnout stěžovateli do správního spisu při telefonickém rozhovoru dne 7. 8. 2006, ve vyjádření ze dne 14. 8. 2006, č. j. 30003/2006-61, v nesprávném sdělení ministerstva ke stížnosti stěžovatele na nesprávný úřední postup ze dne 5. 10. 2006, č. j. 31038/2006-81, ve vyjádření ze dne 22. 2. 2007, č. j. 1967/2007-81, a ve stanovisku ministerstva ze dne 12. 4. 2007, č. j. 14511/2007-81), zásahu Městského soudu v Praze (Poznámka: týkajícího jeho rozsudku ze dne 13. 12. 2010, č. j. 7 Ca 301/2007-218) a Nejvyššího správního soudu (Poznámka: týkajícího jeho rozsudku ze dne 28. 12. 2011, č. j. 8 Aps 3/2011-254). Stěžovatel dále napadl jako nezákonné zásahy Ministerstva vnitra ČR, které spočívaly v nesprávném úředním postupu při vyřizování jeho stížností ze dne 14. 10. 2007 a 24. 11. 2007, ve vyjádření ke stěžovatelově žalobě ze dne 20. 10. 2007, ve vyjádření ke stěžovatelově kasační stížnosti ze dne 27. 1. 2011 a v další nečinnosti Ministerstva vnitra ČR po vynesení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2010, č. j. 7 Ca 301/2007-218, jako nezákonné; dále napadl zásahy Ministerstva pro místní rozvoj ČR spočívající v nesprávném úředním postupu při vyřizování stěžovatelovy stížnosti ze dne 14. 10. 2007, ve vyjádření ke stěžovatelově žalobě ze dne 20. 10. 2007, ve vyjádření ke stěžovatelově kasační stížnosti ze dne 27. 1. 2011 a v další nečinnosti po stěžovatelově žádosti ze dne 13. 2. 2012. Stěžovatel také poukázal na "ignorování mého podnětu ve věci střetu zájmů všemi správními soudy" (Poznámka: které se také zřejmě týká postupu Krajského soudu v Praze). Stěžovatel konečně poukázal na "nezákonný zásah advokacie, sestávající z více samostatných porušení zákona či samostatných úkonů (správních aktů), které jsou v rozporu se zákonem" Stěžovatel také požádal o "osvobození od soudních poplatků", o "úhradu nákladů na zastupování a přidělení zástupce" a konečně podal "návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho části" (Poznámka: vyhlášky č. 511/2002 Sb., o uznání rovnocennosti vzdělání úředníků územních samosprávných celků).
Ústavní soud dopisem ze dne 4. 5. 2012 vyzval stěžovatele, který nebyl zastoupen advokátem, k odstranění vad této ústavní stížnosti s poučením, že stížnost bude odmítnuta, pokud neodstraní vady do 20 dnů od doručení této výzvy. Výzva byla stěžovateli doručena dne 15. 5. 2012. Stěžovatel dopisem ze dne 27. 5. 2012 (Ústavnímu soudu doručenému dne 28. 5. 2012) mimo jiné požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti. Ústavní soud dalším dopisem ze dne 18. 7. 2012 (stěžovateli doručeném dne 30. 7. 2012) stěžovateli dále prodloužil lhůtu k zajištění jeho zastoupení advokátem o dalších 40 dnů od doručení tohoto dopisu a současně jej upozornil, že v ostatním platí požadavky na odstranění vad ústavní stížnosti uvedené ve stěžovateli doručené výzvě ze dne 4. 5. 2012. Stejně jako ve výzvě ze dne 4. 5. 2012 stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady návrhu v uvedené lhůtě odstraněny, bude ústavní stížnost odmítnuta.
Vady návrhu ani v uvedené prodloužené lhůtě odstraněny nebyly. Ústavní soud navíc poznamenává, že celková doba pro odstranění vad ústavní stížnosti činila od doby doručení výzvy k odstranění vad ústavní stížnosti dne 15. 5. 2012 117 dnů.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, neboť lhůta k odstranění vad návrhu - byť prodloužená - uplynula marně.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2012
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj