ECLI:CZ:US:2012:1.US.1223.12.1
sp. zn. I. ÚS 1223/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátem, se sídlem nám. Míru 143, 344 01 Domažlice, proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 54 Co 452/2011, za účasti Městského soudu v Praze, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na porušení svého základního práva na spravedlivý proces (blíže nespecifikováno) zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. dubna 2011, sp. zn. 50 P 4/2009, byly návrhy otce (stěžovatele) na snížení výživného a matky a zletilé N. na zvýšení výživného zamítnuty. Napadeným výrokem I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 54 Co 452/2011, byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Městský soud v Praze konstatoval příjmové a majetkové poměry otce a matky a nárůst odůvodněných potřeb obou dcer stěžovatele.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy dostatečně nezjišťovaly majetkové poměry matky a v tomto směru neprovedly řadu stěžovatelem navrhovaných důkazů. Dále poukazuje na zjištění soudů, že jeho majetkové příjmy se snížily, a poměry matky naopak zlepšily, když její životní úroveň zajišťuje manžel, a u dcer se výrazně snížila potřeba osobní péče. Za této situace stěžovatel nepovažuje za logické, aby pouze nárůst odůvodněných potřeb dcer mohl odůvodnit ponechání výživného na dosavadní úrovni. Právní závěry obecných soudů jsou proto podle názoru stěžovatele v rozporu s provedeným dokazováním a představují očividný exces. Z hlediska kvality odůvodnění napadeného rozsudku stěžovatel namítá absenci řádného (ústavně akceptovatelného) odůvodnění s přesahem do ústavní roviny.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Ústavní soud ve své judikatuře také mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v extrémním nesouladu, a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen libovůlí.
V závěrech Městského soudu v Praze však takový extrémní rozpor zjištěn nebyl. Odůvodnění rozsudku obsahuje hodnocení vývoje snižujícího se příjmu stěžovatele (OSVČ) v porovnání s jeho výdělkovými možnostmi; poměry matky byly rovněž zvažovány, i s přihlédnutím k tomu, že při pobírání toliko rodičovského příspěvku její životní úroveň zajišťuje na základě vyživovací povinnosti její manžel. Nárůst odůvodněných potřeb osobou dcer je rovněž dostatečně konkretizován. Z takto shrnuté skutkové konstelace nelze dovodit, že by závěry soudů o zachování dosavadní výše výživného byly extrémním vybočením z množiny myslitelných racionálních závěrů.
Ústavní soud v této souvislosti podotýká, že mu nepřísluší „hodnotit“ hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2012
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu