ECLI:CZ:US:2012:1.US.1970.11.1
sp. zn. I. ÚS 1970/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky BEAS SUN, s. r. o., se sídlem Sadová 454, 551 02 Jaroměř, IČ: 28795172, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Resslova 1253, 500 02 Hradec Králové, proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. 4. 2011, č. j. 101653/11/178913507251, spojené s návrhem na zrušení ustanovení hlavy III zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ustanovení hlavy III zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 7. 2011, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 8. 9. 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. 4. 2011 č. j. 101653/11/178913507251, a to pro porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 9 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 11 odst. 1 a odst. 5 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že přípustnost ústavní stížnosti opírá o ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení ustanovení hlavy III. (ust. §7a a násl.) zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud ze spisového materiálu zjistil, že napadeným rozhodnutím Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. 4. 2011 č. j. 101653/11/178913507251, byla zamítnuta stížnost stěžovatelky jako poplatníka na postup plátce daně.
III.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, umožňující následné posouzení její věcné opodstatněnosti.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ust. §75 odst. 1 věty před středníkem zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu se uvádí, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je tedy její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Napadené rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. 4. 2011 č. j. 101653/11/178913507251, obsahuje poučení, že "proti tomuto rozhodnutí se může příjemce odvolat ve lhůtě do 30 dnů ode dne jeho doručení".
V ústavní stížnosti stěžovatelka neuvedla, zda odvolání proti uvedenému rozhodnutí správce daně podala. Dotazem u Finančního úřadu v Děčíně Ústavní soud zjistil, že uvedené rozhodnutí tohoto úřadu stěžovatelka odvoláním nenapadla. Protože vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, je nezbytnou podmínkou podání ústavní stížnosti, je ústavní stížnost za dané procesní situace nepřípustná.
Stěžovatelka vyslovila v návrhu (konkrétními argumenty podložený) názor, že ústavní stížnost přípustná je, resp. že jsou splněny podmínky ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Na podporu tohoto svého stanoviska podrobně rozvedla důvody, pro něž má za to, že návrh podstatně přesahuje její vlastní zájmy, takže považuje ústavní stížnost za způsobilou věcného projednání, aniž by předtím vyčerpala procesní prostředky, které jí k ochraně práv zákon poskytuje.
Při vědomí jedné z myslitelných alternativ rozhodnutí Ústavního soudu stěžovatelka rovněž uvedla, že z webových stránek zjistila, že v současné době již před Ústavním soudem probíhá řízení vyvolané skupinou senátorů, která se domáhá zrušení zákona č. 402/2010 Sb. a části zákona č. 346/2010 Sb. Poukázala na to, že návrh skupiny senátorů směřuje proti jinému právnímu předpisu než zákonu č. 180/2005 Sb., resp. jeho částem, které ke zrušení navrhuje. V této souvislosti dodala, že tuto poznámku činí především za účelem vyvrácení možné námitky, že sledovaného účelu (odstranění protiústavního předpisu) lze dosáhnout i bez prolomení požadavku na vyčerpání opravných prostředků. Zdůraznila, že návrh skupiny senátorů a její návrh nejsou totožné z hlediska svého předmětu a nevzniká zde ani překážka litispendence. V důsledku toho vyjádřila názor, dle něhož za této situace nelze vedení řízení o výše uvedeném návrhu skupiny senátorů považovat za překážku v postupu podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Shodně jako v usneseních ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. I. ÚS 2120/11, ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2168/11, a ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. III. ÚS 1962/11, dospěl Ústavní soud k závěru, že podmínky výjimečné aplikace ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v projednávané věci splněny nejsou.
Tento závěr vyplývá z toho, že stěžovatelkou napadená právní úprava je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 17/11, zahájeného 11. 3. 2011. V něm navrhovatelé (skupina senátorů) napadají mimo jiné ustanovení §7a až §7i zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, tj. ustanovení obsažená v hlavě III tohoto zákona, což vyplývá z úpravy petitu návrhu v citované věci sp. zn. Pl. ÚS 17/11, jak je obsažen v podání ze dne 3. června 2011. Veřejný zájem, spočívající v požadavku navrhovatelky na zrušení označené právní úpravy, je takto reprezentován návrhem skupiny senátorů. Z tohoto důvodu neshledal v daném případě Ústavní soud naplnění podmínek pro výjimečné prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti.
Podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Stejně postupuje senát, shledá-li u návrhu podaného podle ust. §64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle ust. §43 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu [ust. §43 odst. 2 písm. b) citovaného zákona].
Z ustálené judikatury vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [ust. §43 odst. 1 písm. a) - písm. e) zákona o Ústavním soudu], návrh na zrušení zákonných ustanovení sdílí procesně její osud (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 101/95, In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4. Vydání 1. Praha, C.H. Beck 1996, č. 22, str. 351n.).
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
S ústavní stížností (akcesoricky) spojený návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právního předpisu Ústavní soud odmítl podle ust. §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2012
Vojen Güttler, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu