ECLI:CZ:US:2012:1.US.2132.12.1
sp. zn. I. ÚS 2132/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 19. června 2012 ve věci navrhovatele Z. B., zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Pouchovská 1255/109B, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. února 2000 č. j. 8 C 111/98-26, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 6. 2012 domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 2. 2000 s tím, že se rozhodnutím učiněným v řízení, ve kterém mu byl ustanoven opatrovník a o kterém mu tak nebylo nic známo, cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že se v České republice nezdržoval od dubna roku 1989, z Kanady se zpět do ČR vrátil až v roce 2007, a proto nemohl v roce 1994 jednat se žalobcem, uzavírat s ním smlouvy, odebírat od něj motorovou naftu a benzín a nemohl tak ani žalobci dlužit žalovanou částku. O existenci soudního řízení a rozsudku Okresního soudu v Ústní nad Labem (ve věci sp. zn. 15 C 145/1999) se dozvěděl až po vydání nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn III. ÚS 554/09 prostřednictvím zástupce žalobce, poté začal po věci pátrat a tak se dodatečně o shora citovaném rozsudku dozvěděl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě k tomu stanovené [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku a nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 554/09 ze dne 15. 7. 2009 bylo zjištěno, že stěžovatel byl v řízení o žalobě podané žalobcem Čepro a. s., se sídlem Praha 1, Spálená 25, vedeném pod sp. zn. 9 C 111/98, zavázán rozsudkem ze dne 9. 2. 2000 k zaplacení částky 297 433,40 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení ve výši 22 835,- Kč. V předmětné věci se soudu nepodařilo zjistit pobyt žalovaného (nyní stěžovatele), a proto mu byl ustanoven opatrovník justiční čekatel Mgr. P. T., tedy osoba s právnickým vzděláním, rozsudek nabyl právní moci dne 29. 4. 2000. Z obsahu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 554/09 vyplývá, že proti stěžovateli bylo pod sp. zn. 15 C 145/99 vedeno řízení rovněž o žalobě a. s. Čepro o částku 292 084,80 Kč, v této věci proti rozsudku ze dne 7. 3. 2002 podal žalovaný dne 11. 3. 2009 ústavní stížnost, které bylo vyhověno s tím, že v souzené věci soud splnil zákonnou vyhledávací povinnost (ohledně pobytu žalovaného), ustanovení opatrovníka předcházelo potřebné šetření o faktickém pobytu stěžovatele a o tom, zda jsou dány předpoklady pro zvolený postup - ustanovený opatrovník - vyšší soudní úřednice však vzhledem ke svému pracovnímu zařazení nebyla schopna práva a oprávněné zájmy účastníka, jehož zastupovala, hájit. Z uvedeného nálezu i z obsahu nyní podané ústavní stížnosti je nepochybné, že stěžovatel nejméně od roku 2007 (což sám tvrdí) pobýval v České republice a jak z jeho návrhu i z data podání výše označené předcházející ústavní stížnosti vyplývá, nejméně od roku 2009 mu bylo známo, že u soudu probíhala proti němu soudní řízení, během nichž se nepodařilo zjistit místo jeho pobytu, přičemž v tomto směru nic neučinil.
Pro výše uvedené nutno konstatovat, že Ústavní stížnost ze dne 7. 6. 2012 proti výše označenému rozsudku ze dne 9. 2. 2000 (pravomocnému dnem 9. 4. 2000), podal stěžovatel nepochybně po lhůtě k tomu stanovené, a proto byl jeho návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut, když s ohledem na toto rozhodnutí nebylo třeba zabývat se již tím, zda stěžovatel vyčerpal či nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva (§75 odst. 1 citovaného zákona). K poukazu stěžovatele na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 554/09 lze uvést, že důvodem zrušení stížností napadeného rozsudku sp. zn. 15 C 145/99 byl zjištěný nesprávný postup soudu při výběru opatrovníka žalovaného z pohledu jeho schopností hájit zájmy účastníka řízení – tím se od obsahu učiněných zjištění v předmětné věci nepochybně odlišuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2012
Pavel Holländer
soudce zpravodaj