ECLI:CZ:US:2012:1.US.2138.11.1
sp. zn. I. ÚS 2138/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. R. V., advokáta, zastoupeného Mgr. Lindou Henzélyovou, advokátkou se sídlem AK, Kroměříž, Kollárova 647/15, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 28. 4. 2011, č. j. 59 Co 132/2011-22, ze dne 30. 5. 2011 č. j. 59 Co 133/2011-20, ze dne 30. 5. 2011 č. j. 59 Co 134/2011-21, ze dne 30. 5. 2011 č. j. 59 Co 135/2011-19, ze dne 28. 4. 2011 č. j. 59 Co 136/2011-25, ze dne 28. 4. 2011 č. j. 59 Co 137/2011-24, ze dne 28. 4. 2011 č. j. 59 Co 138/2011-21, ze dne 28. 4. 2011 č. j. 59 Co 139/2011-22, ze dne 27. 4. 2011 č. j. 60 Co 135/2011-21, ze dne 27. 4. 2011 č. j. 60 Co 136/2011-20, ze dne 29. 4. 2011 č. j. 60 Co 140/2011-21, ze dne 29. 4. 2011 č. j. 60 Co 141/2011-22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí. Opírá jí zejména o následující důvody.
Okresní soud v Kroměříži v řízeních o vyslovení přípustnosti převzetí a dalšího držení v ústavu zdravotní péče (řízení vedené pod sp. zn. 5 L 117/2010, sp. zn. 5 L 118/2010, sp. zn. 5 L 120/2010, sp. zn. 5 L 121/2010, sp. zn. 5 L 125/2010, sp. zn. 5 L 122/2010, sp. zn. 5 L 126/2010, sp. zn. 5 L 133/2010, sp. zn. 5 L 124/2010, sp. zn. 5 L 148/2010, sp. zn. 5 L 139/2010, sp. zn. 5 L 149/2010) ustanovil stěžovatele opatrovníkem umístěných osob. Ve všech těchto řízeních u Okresního soudu v Kroměříži vyúčtoval stěžovatel po skončení věci soudu odměnu za 1 úkon právní služby dle §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen "AT" nebo jen "advokátní tarif") ve výši 500 Kč a režijní paušál ve výši 300 Kč, to vše navýšeno o 20% sazbu DPH. Okresní soud v Kroměříži však ve všech uvedených věcech dospěl k názoru, že opatrovníkovi nelze přiznat ani odměnu ani náhradu hotových výdajů, neboť stěžovatel (opatrovník) v řízení žádný úkon neučinil. Protože se stěžovatel domníval, že okresní soud nesprávně interpretoval ust. §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu a porušil tak jeho právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci zaručenou článkem 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny, podal ve všech uvedených věcech odvolání. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, svými usneseními, proti nimž nyní stěžovatel podává tuto ústavní stížnost, všechna rozhodnutí Okresního soudu v Kroměříži potvrdil.
Stěžovatel uvádí, že není pravda, že by byl jako opatrovník v uvedených řízeních nevykonal žádnou činnost. V prvé řadě musí opatrovník po převzetí usnesení o zahájení řízení a o ustanovení opatrovníka toto rozhodnutí prostudovat a zhodnotit, zda nejsou dány důvody, pro které by nemohl v dané věci vykonávat funkci opatrovníka (např. z důvodu střetu zájmů). Dále musí zvážit, zda bude činit další faktické a právní kroky. Ani ustanovení advokátního tarifu ani judikatura přitom nevymezují dílčí úkon převzetí a přípravu zastoupení tak, že by zástupce musel provádět další specifické úkony jako studium spisu či konzultace s třetí osobou.
Dle přesvědčení stěžovatele účelem zahrnutí první porady s klientem a převzetí a přípravy zastoupení do jednoho úkonu právní služby bylo zamezit samostatnému účtování první porady. Jelikož při ustanovení zástupce soudem nemusí vždy v rámci převzetí a přípravy zastoupení dojít i z objektivních důvodů k poradě s klientem, zamýšlel zákonodárce zdůraznit, že i v případě konání první porady nemůže být tato účtována zvlášť. I kdyby mělo být ustanovení §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu interpretováno tak, že pod ně nelze subsumovat převzetí a přípravu zastoupení bez porady s klientem, pak by měla v souladu s §11 odst. 3 advokátního tarifu náležet zástupci odměna za tento úkon jako za úkon, který je svou povahou a účelem účtovanému úkonu nejbližší. Účelem a povahou nejbližší by pak podle stěžovatele zřejmě byl právě úkon uvedený v §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu.
Stěžovatel dodal, že v pozici opatrovníka provedl z pověření soudu činnost související s převzetím a přípravou zastoupení. Soud by mu měl tedy za tuto činnost přiznat odměnu, a to tím spíše, že opatrovník (nad rámec výše uvedené činnosti) navíc umožnil provedení řízení, neboť ustanovení opatrovníka představuje podmínku sine qua non pro rozhodnutí o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotní péče. I pouhou formální účastí tak umožnil provedení řízení.
Stěžovatel - v souvislosti s vyúčtováním odměny za jeden úkon právní služby - nárokoval i příslušný režijní paušál; ani ten mu však nebyl přiznán. Stěžovateli však v souvislosti s jeho činností v dané věci vznikly náklady, které by z podstaty věci neměl nést ze svého. Jedná se zejména o úhradu mzdy za práci zaměstnance spočívající v administrativní činnosti spojené s převzetím usnesení, založením a žurnalizací advokátního spisu, i náklady spojené s provozem advokátní kanceláře ve vztahu k dotčené věci.
K věci samotné stěžovatel doplnil, že Okresním soudem v Kroměříži byl ustanoven opatrovníkem v řízeních o vyslovení přípustnosti převzetí a dalšího držení v ústavu zdravotní péče, a to i v dalších věcech, vedených u tohoto soudu. Uvedenou skutečnost stěžovatel sděluje z toho důvodu, že celkově jde v tomto sporu o odměnu stěžovatele převyšující částku 10 000 Kč a nejedná se proto o tzv. bagatelní věc.
II.
Ústavní soud si vyžádal příslušné spisy evidované Okresním soudem v Kroměříži (poznámka: při té příležitosti, se okresní soud v rámci svého vyjádření k ústavní stížnosti omezil na strohé konstatování, že odkazuje na svá rozhodnutí). Ústavní soud zjistil, že právě uvedený soud svými usneseními ze dne 1. 3. 2011 č. j. 5 L 121/2010-16, ze dne 1. 3. 2011 č. j. 5 L 120/2010-14, ze dne 1. 3. 2011 č. j. 5 L 118/2010-16, ze dne 1. 3. 2011 č. j. 5 L 117/2010-12, ze dne 1. 3. 2011, č. j. 5 L 122/2010-20, ze dne 1. 3. 2011 č. j. 5 L 124/2010-18, ze dne 1. 3. 2010 č. j. 5 L 125/2010-14, ze dne 1. 3. 2011 č. j. 5 L 126/2010-17, ze dne 1. 3. 2011 č. j. 5 L 133/2010-16, ze dne 1. 3. 2011 č. j. 5 L 139/2010-14, ze dne 1. 3. 2011 č.j. 5 L 148/2010-14, ze dne 1. 3. 2011 č. j. 5 L 149/2010-16 nepřiznal stěžovateli odměnu a náhradu hotových výdajů za výkon funkce opatrovníka. V odůvodnění citovaných usnesení v podstatě uvedl, že stěžovatel byl ustanoven opatrovníkem osob umístěných (převzatých) do zdravotnického zařízení. Jeho funkce však byla ukončena - řízení bylo pravomocně skončeno (zastaveno zejména z důvodů, že umístěná osoba zemřela či dala dodatečný souhlas s hospitalizací a podobně). Stěžovatel soudu vyúčtoval odměnu za 1 úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. a) [zřejmě správně §11 odst. 1 písm. b) - poznamenal Ústavní soud] vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 500 Kč a režijní paušál ve výši 300 Kč. Okresní soud však dospěl k závěru, že opatrovníkovi nelze přiznat odměnu, ani náhradu hotových výdajů, neboť opatrovník neučinil v řízení žádný úkon. Advokát, který je účastníku řízení ustanoven soudem opatrovníkem, náleží mimosmluvní odměna podle §11 odst. 1 písm. b) AT, pouze tehdy, pokud po doručení usnesení soudu o ustanovení opatrovníkem se uskutečnila první porada s klientem (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2002 č. j. 6A 722/2000-35). Podle §11 odst. 1 písm. b) AT mimosmluvní odměna totiž náleží za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem. Na rozdíl od ustanovení §11 odst. 1 písm. a) AT, kdy na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb náleží odměna již za samotné převzetí a přípravu zastoupení, ustanovení §11 odst. 1 písm. b) AT vyžaduje vedle převzetí a přípravy zastoupení především první poradu s klientem. Pokud se první porada s klientem neuskuteční, nelze odměnu za úkon advokátovi přiznat pouze na základě doručení usnesení soudu o ustanovení advokáta opatrovníkem umístěnému. V této věci k první poradě opatrovníka s umístěnou nedošlo, týž neučinil ani jiný úkon, a proto mu soud nemohl přiznat ani odměnu za právní zastoupení, ani paušální náhradu hotových výdajů dle §13 odst. 3 AT. Vznik jiných hotových výdajů opatrovník netvrdí ani nedokládá.
K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně svými usneseními ze dne 28. 4. 2011, č. j. 59 Co 132/2011-22, ze dne 30. 5. 2011 č. j. 59 Co 133/2011-20, ze dne 30. 5. 2011 č. j. 59 Co 134/2011-21, ze dne 30. 5. 2011 č. j. 59 Co 135/2011-19, ze dne 28. 4. 2011 č. j. 59 Co 136/2011-25, ze dne 28. 4. 2011 č. j. 59 Co 137/2011-24, ze dne 28. 4. 2011 č. j. 59 Co 138/2011-21, ze dne 28. 4. 2011 č. j. 59 Co 139/2011-22, ze dne 27. 4. 2011 č. j. 60 Co 135/2011-21, ze dne 27. 4. 2011 č. j. 60 Co 136/2011-20, ze dne 29. 4. 2011 č. j. 60 Co 140/2011-21, ze dne 29. 4. 2011 č. j. 60 Co 141/2011-22 tak, že rozhodnutí (usnesení) soudu prvního stupně potvrdil. Krajský soud zdůraznil, že soud prvního stupně správně vycházel z toho, že stěžovatel byl v řízení ustanoven jako opatrovník k zastoupení umístěné osoby podle §191b odst. 2 věty druhé o. s. ř. Za této situace - při posouzení stěžovatelem provedeném vyúčtování odměny - okresní soud správně aplikoval ust. §11 odst. 1 písm. b) AT tak, že stěžovateli odměna nenáleží, neboť nedošlo k realizaci úkonů právní služby advokáta ve smyslu §11 odst. 1 advokátního tarifu. V souladu se závěry ustálené soudní praxe (srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2007 sp. zn. 1 As 41/2006 či rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 66 A 722/2000), totiž advokátovi, ustanovenému účastníku řízení soudem, náleží mimosmluvní odměna podle §11 odst. 1 písm. b) AT pouze tehdy, pokud se po doručení usnesení soudu o ustanovení zástupcem uskutečnila první porada s klientem. Pokud jde o uplatněné hotové výdaje, pak náhrada hotových výdajů advokáta je podle krajského soudu rovněž vázána na realizaci úkonu právní služby advokátem. Podle obsahu spisů krajský soud nadto dovodil, že ani z nich není patrno, že by stěžovateli takové výdaje vznikly; náklady obvykle spojené s organizační činností kanceláře advokáta nejsou náklady ve smyslu ust. §13 odst. 1 advokátního tarifu. Ani odkaz stěžovatele na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 15/99 není podle krajského soudu příhodný, neboť v něm byla řešena otázka reálně vzniklých nákladů v souvislosti s poskytováním právní pomoci v konkrétní věci (náklady cestovného za klientem do věznice).
III.
Ústavní soud konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do ní je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, došlo k porušení ústavně zaručených základní práv nebo svobod účastníka řízení. Nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv či svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem podústavního práva svévolí anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Podstatou ústavní stížnosti je toliko stěžovatelův nesouhlas s výkladem ve věci relevantních ustanovení advokátního tarifu podaným obecnými soudy. Vlastní interpretací dotčených ustanovení stěžovatel vyvozuje svůj nárok na přiznání odměny i hotových výdajů. V této souvislosti je třeba připomenout, že skutečnost, že stěžovatel zastává výklad, lišící se od výkladu přijatých v dotčených rozhodnutích, sama o sobě není důvodem vyhovění ústavní stížnosti. Ústavní soud není v zásadě oprávněn zasahovat do nezávislosti rozhodování obecných soudů tím, že je instruuje, jakým způsobem je třeba na řešení dané právní otázky nahlížet.
Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí jsou jasná, srozumitelná a přesvědčivá, nemají znaky svévole a mezi skutkovým zjištěním a právními závěry z něj vyvozenými není dán ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Jsou tedy i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod, jichž se stěžovatel dovolává, zjevně nedošlo.
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2012
Vojen Güttler
předseda senátu