ECLI:CZ:US:2012:1.US.2232.12.1
sp. zn. I. ÚS 2232/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 23. července 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele B. V., zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Praha 8, Křižíkova 16, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. března 2012 č. j. 9 Ans 2/2012-52 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2011 č. j. 10 A 111/2011-39, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 33 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 4 Ústavy České republiky. Uvedl, že se neztotožňuje se závěry soudů, které vycházely z toho, že se již v téže věci domáhal obsahově stejného rozhodnutí, a to i vůči stejnému žalovanému. Podle jeho přesvědčení požadavek zákazu, aby žalovaný bránil řádnému projednání studijní rehabilitace zejména zadržováním, zatajováním a ničením dokumentů týkajících se jeho studia na jmenovaném gymnáziu, je odlišný od požadavku na uložení povinnosti vydat rozhodnutí ve věci rehabilitace na podkladě jeho podání ze dne 6. 4. 1990 - proto nynější návrh neměl být soudem I. stupně odmítnut jako nepřípustný. Poněvadž Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze zamítl, rozhodnutí soudů považuje za nezákonné a v rozporu s ústavněprávními normami.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soud I. stupně s poukazem na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2005 a 5. 12. 2007, jakož i na rozsudek Nejvyššího správního soudu z 23. 5. 2007 a 31. 8. 2008, opodstatněně (pro překážku věci již rozhodnuté) odmítl žalobu stěžovatele podanou k soudu dne 29. 7. 2011, když v souladu s §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního zjistil, že o téže věci (byť odlišně formulované) soud již rozhodl pod sp. zn. 11 Ca 44/2003 a 10 Ca 276/2006, proti označeným rozhodnutím směřující kasační stížnost byla zamítnuta. Pro uvedená zjištění byla také kasační stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011 č. j. 10 A 111/2011-39 Nejvyšším správním soudem dne 29. 3. 2012 důvodně zamítnuta. Na vyčerpávající odůvodnění citovaných rozhodnutí v předmětné věci lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu