ECLI:CZ:US:2012:1.US.2320.12.1
sp. zn. I. ÚS 2320/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti M. T., zastoupeného Mgr. Michaelou Folberovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. Nt 481/2011 ze dne 6. března 2012 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 To 49/2012 ze dne 19. dubna 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 36 a 37 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z důvodů ve stížnosti podrobně rozvedených polemizujících s rozhodnutím soudu I. stupně, v záhlaví označená usnesení obecných soudů.
Jak je patrno z obsahu napadených rozhodnutí, bylo prvým v záhlaví označeným usnesením Městského soudu v Praze s podrobným zdůvodněním rozhodnuto, že je přípustné vydání vyžádaného stěžovatele do USA k trestnímu stíhání pro činy, jimiž se měl dopustit trestných činů dle zákonů USA, jež jsou v rozhodnutí specifikovány. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou však vzal podáním ze dne 3. dubna 2012 výslovně prostřednictvím obhájkyně zpět, což sám stvrdil vlastnoručním podpisem na prohlášení, že se zpětvzetím stížnosti obhájkyní ve smyslu ustanovení §144 odst. 3 trestního řádu souhlasí. Toto zpětvzetí stížnosti pak dle §144 odst. 4 trestního řádu vzal stížnostní soud druhým v záhlaví označeným rozhodnutím na vědomí.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a dále) vyjma návrhu na obnovu řízení a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Jak plyne ze shora uvedeného, stěžovatel vzal svou stížnost proti usnesení soudu I. stupně výslovně zpět a za této situace třeba učinit závěr, že nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a jeho ústavní stížnost byla proto z uvedeného důvodu jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2012
Pavel Holländer
soudce zpravodaj