ECLI:CZ:US:2012:1.US.2321.12.1
sp. zn. I. ÚS 2321/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. T., zast. Mgr. Milošem Znojemským, advokátem, sídlem Velké náměstí 29, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11.4.2011, č.j. 38 Co 287/2010-74, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podanou ústavní stížností požadoval zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové zamítající žalobu směřující vůči němu tak, že krajský soud stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalobkyni (společnosti AVALON CONTINENTAL S.A.) částku 87 094,36 Kč a částku 4 193,03 Kč s příslušenstvím. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, stěžovatel uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (Českou spořitelnou, a.s.) smlouvu o úvěru podle §497 a násl. obch. zákoníku, pohledávka byla posléze postoupena na žalobkyni. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 20.3.2012, č.j. 32 Cdo 640/2012-11, odmítl jako nepřípustné podle §237 odst. 2 písm. a) obč. soudního řádu, podle něhož není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000,- Kč a v obchodních věcech 100 000,- Kč, a zdůraznil, že v posuzované věci jde o nárok ze smlouvy o úvěru a že závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle §261 odst. 3 písm. d) obch. zákoníku obchodním závazkovým vztahem bez ohledu na povahu účastníků.
Ústavní stížnost napadající rozsudek krajského soudu je opožděná.
Podle §72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ve smyslu §72 odst. 4 téhož zákona, a to v situaci, kdy byl mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi jde zjevně o postup dovolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu], lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
V posuzované věci však nejde o případ předvídaný v §72 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., protože stěžovatelovo dovolání nebylo odmítnuto z důvodů závisejících na uvážení Nejvyššího soud (nešlo o tzv. nenárokové dovolání), ale bylo odmítnuto pro zřejmou nepřípustnost (o nepřípustnosti dovolání byl stěžovatel též poučen v rozsudku krajského soudu). Z tohoto důvodu počala lhůta pro podání ústavní stížnosti běžet již od dne doručení rozsudku krajského soudu, nikoliv ode dne doručení usnesení Nejvyššího soudu; podal-li stěžovatel ústavní stížnost až poté, kdy o odmítnutí dovolání rozhodl Nejvyšší soud, podal ho zjevně po lhůtě stanovení v §72 odst. zák. č. 182/1993 Sb., aniž by Ústavní soud musel zjišťovat přesné datum doručení rozsudku krajského soudu, pozn. stěžovatel v petitu ústavní stížnosti uvedl nesprávný rok vydání napadeného rozsudku).
Jako obiter dictum Ústavní soudu dodává, že stěžovatel se mýlí v dopadech §262 odst. 4 obch. zákoníku, včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, neboť v tomto ustanovení, stejně jako v rozhodnutích z něj vycházejících šlo vždy o aplikaci hmotněprávních předpisů, nelze je tudíž použít na posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 2 písm. a) obč. soudního řádu, protože závazkový vztah založený smlouvou o úvěru má povahu obchodního závazkového vztahu, tudíž se na něj vztahuje vyšší hranice pro přípustnost mimořádného opravného prostředku.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl jako návrh opožděný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2012
Ivana Janů
soudce zpravodaj