ECLI:CZ:US:2012:1.US.2345.12.1
sp. zn. I. ÚS 2345/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 23. července 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele L. K., zastoupeného Mgr. Jiřím Hrubanem, advokátem se sídlem Antonínská 2, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012 č. j. 20 Cdo 659/2012-203 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. července 2011 č. j. 12 Co 729/2009-152, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle části návrhu relevantní pro jeho posouzení mělo se tak stát tím, že Nejvyšší soud neposoudil dovolání stěžovatele z pohledu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pod aspektem jím tvrzené otázky zásadního právního významu. Stěžovatel se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, dovolání stěžovatele směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. července 2011 č. j. 12 Co 729/2009-152 bylo odmítnuto z důvodu, že dle §238a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (a takto rozhodném pro posouzení věci stěžovatele), dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno či změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), již není (od 1. 7. 2009) přípustné.
Z uvedeného se podává, že dovolání v záležitosti stěžovatele evidentně nebylo - v důsledku v §238a odst. 1 o. s. ř. taxativně uvedených skutkových podstat zakládajících v daném případě ex lege (a contrario) jeho nepřípustnost - posouzení otázky zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilé vůbec otevřít. Jinými slovy, důvod odmítnutí (nepřípustnosti dovolání) vyplývá přímo (a contrario) ze zákona a není odvislý od úsudku, resp. nezávisí na uvážení Nejvyššího soudu.
Z toho plyne, že obsah odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu je ve shodě s aplikovanými zákonnými ustanoveními [§236 odst. 1 o. s. ř.; část první, čl. I přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., §238a o. s. ř. odst. 1, §243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.] a ústavněprávně nepřijatelné konsekvence nezakládá. Proto byl v tomto rozsahu návrh Ústavním soudem posouzen jako zjevně neopodstatněný.
Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. července 2011 č. j. 12 Co 729/2009-152 promítá se potom popsaná procesní situace následně v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí (stěžovatelem podaného) dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval, kterou citované ustanovení předpokládá. Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 23. července 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu