ECLI:CZ:US:2012:1.US.2522.10.1
sp. zn. I. ÚS 2522/10
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Gűttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně - ze dne 19. dubna 2012 sp. zn. I. ÚS 2522/10 ve věci ústavní stížnosti ČSOB Leasing, a. s., se sídlem v Praze, Na Pankráci 310/60, 140 00 Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 4. 2010 č. j. 69 Co 90/2010-106, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o náhradu škody z důvodu, že žaloba nebyla podána osobou zmocněnou stěžovatelkou, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci jako účastníka řízení.
I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 4. 2010 č. j. 69 Co 90/2010-106 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 4. 2010 č. j. 69 Co 90/2010-106 se ruší.
Odůvodnění:
I.
1. Pan J. K., nájemce z leasingové smlouvy (blíže identifikované v usnesení), a ČSOB Leasing, a. s., poskytovatel leasingu (nyní stěžovatelka v řízení o ústavní stížnosti), uzavřeli leasingovou smlouvu, v jejímž rámci stěžovatelka udělila plnou moc panu J. K. (dále též "obecný zmocněnec") mj. "k uplatňování nároků z vad předmětu leasingu, včetně zastupování před soudy a rozhodčími orgány, vyjma odstoupení od kupní smlouvy" a "k vyřizování případných pojistných a škodních událostí." Dne 11. 5. 2007 došlo ke škodné události, spočívající v uvolnění větve ze stromu stojícího na pozemku města Jeseník, která následně poškodila předmět leasingu. Dne 11. 5. 2009 podal pan J. K. jako zmocněnec stěžovatelky k Okresnímu soudu v Jeseníku (dále jen "soud prvního stupně) žalobu vůči městu Jeseník, v níž se domáhal zaplacení částky ve výši 152 100 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Tato žaloba byla vyhotovena JUDr. J. S., advokátem, který byl v žalobě uveden jako procesní zástupce žalobkyně (nyní stěžovatelky) na základě procesní plné moci, udělené mu panem J. K.; samotná žaloba byla však podepsána pouze panem J. K. Soud prvního stupně vyzval v rámci přípravy jednání stěžovatelku, obecného zmocněnce a advokáta JUDr. J. S., aby předložili soudu plnou moc s upozorněním, že jinak bude řízení zastaveno. Pan J. K. zaslal soudu leasingovou smlouvu, JUDr. J. S. se vyjádřil v tom smyslu, že neví, jakou plnou moc má soud na mysli, neboť soudu již předložil plnou moc udělenou panem J. K. a jiná mu udělena nebyla. Stěžovatelka soudu prvního stupně sdělila, že "pan J. K. je leasingovou smlouvou č. 1720641 zmocněn k zastupování společnosti při vyřizování škodných událostí na předmětu leasingu".
2. Následně soud prvního stupně svým usnesením ze dne 9. 2. 2010 č. j. 5 C 139/2009-88 zastavil řízení mezi ČSOB Leasing, a. s., jako žalující stranou a městem Jeseník jako žalovaným o zaplacení částky ve výši 152 100 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění soud konstatoval, že žaloba byla podána JUDr. J. S., který k tomu nebyl zmocněn stěžovatelkou, tudíž žaloba byla podána osobou neoprávněnou k podání žaloby za ČSOB Leasing, a. s.
3. Proti tomuto usnesení podali společně odvolání obecný zmocněnec a JUDr. J. S., kteří tvrdili, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a vytýkali také nesprávné právní posouzení. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 29. 4. 2010 č. j. 69 Co 90/2010-106 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. V odůvodnění odvolací soud konstatoval, že pan J. K. nebyl oprávněn na základě ustanovení §27 o. s. ř. a §33a občanského zákoníku udělit plnou moc další osobě. Kromě toho nebyl obecný zmocněnec ani sám oprávněn k zastupování stěžovatelky před soudy, protože se podle názoru odvolacího soudu na to nevztahuje zmocnění uvedené v leasingové smlouvě.
II.
4. Stěžovatelka napadla ústavní stížností usnesení odvolacího soudu, jemuž vytýkala porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), způsobené tím, že jak soud prvního stupně, tak odvolací soud neposkytly soudní ochranu právům stěžovatelky, čímž došlo ke zřejmému případu denegationis iustitiae. Stěžovatelka odvolacímu soudu vytýkala, že se vůbec nezabýval kruciální otázkou, zda byla žaloba podána u soudu prvního stupně řádně či nikoliv. Podle stěžovatelky závěry obou soudů o tom, že pan J. K. nebyl oprávněn udělit advokátovi JUDr. J. S. procesní plnou moc, mohly mít jediný relevantní procesní důsledek v podobě nepřipuštění zmocněného advokáta do řízení jako procesního zástupce stěžovatelky, nikoliv však zastavení celého řízení. V takovém případě měly soudy nadále jednat se stěžovatelkou zastoupenou panem J. K.
5. Odvolací soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
6. Město Jeseník se ve shodě s ustanovením §28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vzdalo svého postavení vedlejšího účastníka řízení.
7. Stěžovatelka nečinila repliku a ve shodě s ustanovením §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu souhlasila s upuštěním od případného ústního jednání.
III.
8. Ústavní stížnost je důvodná.
9. Soud prvního stupně i soud odvolací dospěly na základě skutkového zjištění ke správnému právnímu názoru, že obecný zmocněnec stěžovatelky není oprávněn na základě ustanovení §27 odst. 1 občanského soudního řádu a §33a občanského zákoníku udělit procesní plnou moc další osobě. Takový procesní úkon je nepřípustný, neboť byl učiněn osobou k tomuto procesnímu úkonu neoprávněnou. Soudy proto k plné moci udělené panem J. K. v civilním řízení ve shodě s ustanovením §41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží. Ovšem soud prvního stupně čistě na základě tohoto závěru zastavil řízení, aniž by se blíže zabýval tím, zdali skutečně nebyly naplněny podmínky řízení.
10. Mezi podmínky řízení na straně účastníků řízení patří způsobilost být účastníkem řízení (procesní subjektivita) a způsobilost před soudem samostatně jednat (procesní způsobilost). Je-li navíc účastník řízení zastoupen zmocněncem na základě udělené plné moci, vzniká další podmínka v podobě předložení plné moci, která opravňuje zmocněnce vystupovat před soudem jménem účastníka řízení. Není-li tato plná moc soudu předložena, soud na základě ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř. učiní vhodná opatření, aby tuto vadu odstranil. Nedojde-li ke konvalidaci, soud postupuje podle stadia řízení. V zásadě platí, že nedoložení plné moci zmocnitelem nebo zmocněncem nevede k zastavení řízení, nýbrž soud bude nadále jednat pouze s účastníkem řízení. Poněkud odlišná je situace, kdy podá žalobu (návrh na zahájení řízení) zmocněnec. V tomto případě záleží na tom, zda byla či nebyla žaloba podepsána kromě zmocněnce také účastníkem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001 sp. zn. 29 Cdo 2352/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 60/2002). Je-li podání, jímž se zahajuje řízení, podepsáno i účastníkem řízení (osobou, jejímž jménem ten, kdo vystupuje jako zmocněnec, v řízení jedná), pohlíží soud nadále na uvedeného účastníka jako na osobu, jež v řízení zastoupena není. Je-li ovšem takové podání podepsáno jen tvrzeným zástupcem účastníka, vede okolnost, že se uvedený nedostatek podmínky řízení nezdařilo odstranit, k zastavení řízení.
11. V posuzovaném případě soud prvního stupně vícekrát pochybil. Soud prvního stupně ve shodě s ustanovením §43 o. s. ř. vyzval stěžovatelku, jejího obecného zmocněnce a advokáta JUDr. J. S., aby doložili plnou moc. Jak již bylo shora uvedeno, na tuto výzvu dotčené subjekty reagovaly tak, že obecný zmocněnec doložil leasingovou smlouvu, jejíž součástí byla plná moc, stěžovatelka zaslala soudu sdělení, že ve shodě s leasingovou smlouvou je pan J. K. obecným zmocněncem stěžovatelky, advokát odkázal na dříve předloženou plnou moc. Soud prvního stupně nicméně tato vyjádření nezohlednil a vyšel pouze z toho, že stěžovatelka neudělila plnou moc přímo advokátovi JUDr. J. S., a řízení zastavil, ačkoliv k tomu neměl právní důvod, neboť žaloba byla podána jménem stěžovatelky jejím obecným zmocněncem, a nikoliv JUDr. J. S. Soud prvního stupně měl proto nadále jednat s obecným zmocněncem (coby zástupcem žalobkyně) a se stěžovatelkou (jakožto žalobkyní); pokud měl soud za to, že ani vyjádřením stěžovatelky a ustanovením leasingové smlouvy, jehož se dovolávala, není oprávnění obecného zmocněnce k zastupování dostatečně doloženo, měl soud učinit novou výzvu k odstranění této vady a v rámci ní mj. poučit, z jakého důvodu danou plnou moc neakceptuje.
12. K tomu je však nutno dodat, že Ústavní soud nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, který popřel aplikaci plné moci obsažené v leasingové smlouvě. Podle Ústavního soudu pod slova "vyřizování škodních a pojistných událostí" spadá i zastupování v řízení před soudem. Na tom nic nemění ani fakt, že pro případ "uplatňování nároků z vad předmětu leasingu" se ve smlouvě zastupování před soudy výslovně zmiňuje, kdežto ohledně vyřizování škodních a pojistných událostí takové upřesnění ve smlouvě explicitně obsaženo není. Takový dovětek lze považovat v tomto případě za nadbytečný, mající toliko upřesňující funkcí. Tento záměr potvrzuje také sdělení stěžovatelky, které učinila na výzvu soudu prvního stupně. V něm stěžovatelka jasně projevila vůli, že pod pojem "vyřizování škodních a pojistných událostí" zahrnuje i zastupování v řízení před soudy. Kromě toho lze i samo sdělení považovat za plnou moc, tedy jednostranný procesněprávní úkon, neboť splňuje obecné požadavky kladené na jakékoliv podání v §42 odst. 4 o. s. ř.
13. Lze proto uzavřít, že postupem soudů došlo k porušení práva na přístup k soudu, které je imanentní součástí práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a násl. Toto právo může být omezeno jen v nezbytné míře a takovým způsobem, aby nebyla zasažena jeho samotná podstata, každé takové omezení musí sledovat legitimní cíl a konečně mezi použitými prostředky a sledovaným cílem musí být rozumný poměr [srov. nález ze dne 5. 8. 2009 sp. zn. I. ÚS 566/07 (N 176/54 SbNU 209)]. Samotné právo na spravedlivý proces garantuje myšlenku právního státu, na němž je vystavěn celý právní systém.
IV.
14. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, ústavní stížnosti dle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené usnesení podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Ústavní soud tak učinil za souhlasu účastníků řízení bez nařízeného jednání.