ECLI:CZ:US:2012:1.US.2725.11.1
sp. zn. I. ÚS 2725/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. J. V. a 2) L. V., zastoupených JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem České Budějovice, Žižkova 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 6. 2011, čj. 7 Cmo 347/2010 - 92, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 15. 9. 2011 a doplněné podáními ze dne 19. 9. 2011 a 29. 12. 2011, stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví označeného usnesení, vydaného v řízení o zaplacení 30.000,- Kč s příslušenstvím. Podle jejich tvrzení bylo tímto rozhodnutím porušeno jejich právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Pokud Vrchní soud v Praze (dále též "odvolací soud") rozhodl formou usnesení s odůvodněním, že předmětné řízení je řízením, na které se vztahuje §200e OSŘ, mělo mít stejnou formu i rozhodnutí soudu prvního stupně. Došlo i k porušení zásady dvojinstančnosti soudního řízení tím, že odvolací soud zaujal ve věci zcela opačný právní názor než soud prvního stupně, aniž by před vydáním svého rozhodnutí seznámil účastníky se svým právním názorem a umožnil jim se k němu vyjádřit.
II.
Z obsahu připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali u soudu prvního stupně žalobu proti Stavebnímu bytovému družstvu České Budějovice na zaplacení částky 30.000,- Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnili tím, že v důsledku převodu užívaného družstevního bytu do jejich vlastnictví zaniklo jejich členství v družstvu, čímž jim vznikl nárok na vypořádací podíl. Soud prvního stupně jejich návrhu vyhověl platebním rozkazem ze dne 23. 9. 2009, čj. 13 Cm 1975/2009 - 24. Proti němu podalo družstvo odpor s odůvodněním, že podle §24 odst. 9 zákona č. 72/1994 Sb. převodem jednotky zaniklo stěžovatelům členství v družstvu bez práva na vrácení členského podílu připadajícího na jednotku a základního členského vkladu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. 6. 2010, čj. 13 Cm 1975/2009 - 61, žalobě stěžovatelů vyhověl. K odvolání žalovaného družstva Vrchní soud v Praze, shora označeným usnesením ze dne 24. 6. 2011, rozsudek soudu prvního stupně změnil a návrh stěžovatelů zamítl.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je nesouhlas stěžovatelů se závěrem odvolacího soudu, podle kterého, v souvislosti s převodem bytové jednotky do jejich vlastnictví, nedošlo k zániku jejich členství v družstvu a že jim tedy nevznikl nárok na zaplacení jimi požadované částky 30.000,- Kč z titulu vypořádacího podílu. Stěžovatelé pouze polemizují s prováděním a hodnocením důkazů ze strany odvolacího soudu. Jejich ústavní stížnost je tak jen další opravný prostředek, jehož prostřednictvím se snaží zvrátit rozhodnutí odvolacího soudu. K takové polemice je třeba uvést, že Ústavní soud nevykonává žádný přezkumný dohled nad rozhodovací činností obecných soudů, do které zásadně nezasahuje, pokud soudy postupují v souladu s normami ústavního pořádku.
Jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení, odvolací soud náležitě zhodnotil provedené důkazy v souladu s pravidly stanovenými v §132 OSŘ a na jejich základě učinil právní závěry, které řádně odůvodnil. Ve věci postupoval v souladu s relevantními ustanoveními příslušných právních předpisů. Konstatoval, že v dané věci jde o řízení nesporné, na které se vztahuje §200e OSŘ a v němž se rozhoduje usnesením. Objasnil, že pokud soud prvního stupně rozhodl rozsudkem, jde sice o vadu řízení, ale tato vada nemůže mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci samé. Srozumitelně a podrobně vyložil důvody, pro které návrh stěžovatelů zamítl. Členství stěžovatelů v družstvu v souvislosti s převodem bytové jednotky do jejich vlastnictví nezaniklo, neboť jim i nadále zůstala zachována majetková účast v družstvu ve výši základního členského vkladu. Pokud nedošlo k zániku členství v družstvu, stěžovatelům nevznikl nárok na vypořádací podíl. Nesouhlas s těmito závěry odvolacího soudu neznamená bez dalšího porušení jejich základních práv. Stačí proto v detailech odkázat na skutkové a právní závěry odvolacího soudu. Nepřípadnou shledal Ústavní soud i námitku stěžovatele stran zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, spočívajícího v porušení zásad civilního řízení, především principu dvojinstančnosti řízení. Ústavní soud podotýká, že zásadu dvojinstančnosti v civilním řízení nelze v žádném případě považovat za princip či základní právo požívající ústavněprávní ochrany. Takové základní právo v oblasti občanskoprávního řízení není garantováno ani Listinou, ani mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách (právo na dvě instance garantuje toliko pro oblast trestního soudnictví čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). Jinak řečeno, součástí práva na spravedlivý proces není právo na dvě a více instancí, a toto právo nelze vykládat ani v tom směru, že je třeba, aby ve věci samé rozhodl poprvé vždy pouze soud prvního stupně. Pokud odvolací soud změní rozhodnutí soudu prvního stupně a sám ve věci rozhodne poté, co přehodnotil právní kvalifikaci, nelze takový postup sám o sobě považovat za porušující základní právo účastníka řízení na spravedlivý proces. Ústavní soud v předmětné věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto byla ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2012
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu