ECLI:CZ:US:2012:1.US.2807.12.1
sp. zn. I. ÚS 2807/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 13. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti L. Š. a L. G., obou zastoupených JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Medkova 913/48 proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 149/2012-69 ze dne 13. dubna 1012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl po té, co soud I. stupně zastavil řízení o žalobě stěžovatelů a rozhodl, že žádný z účastníků nemá podle §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, změněn uvedený výrok o nákladech řízení tak, že stěžovatelům s odkazem na ustanovení §146 odst. 2 o. s. ř. byla stanovena povinnost nahradit žalovaným náklady řízení, a to prvému z nich v částce 12 720,- Kč a druhému pak 10 600,- Kč a dále byla napadeným rozhodnutím stěžovatelům stanovena povinnost nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení v částce 960,- Kč prvému žalovanému a 800,- Kč druhému žalovanému.
V důvodech ústavní stížnosti poukazují stěžovatelé na to, že v daném případě šlo o "nutné uplatňování nebo bránění práv spoluvlastníků nemovitosti vůči spoluvlastníkovi, který nerespektuje zákon a porušuje práva ostatních spoluvlastníků..." a oni "svým postojem ve věci bránili svá práva a žalobu vzali zpět poté, co práce byly provedeny a neúčelné bylo domáhat se jejich odstranění..." Odvolací soud podle nich zcela přehlédl konstantní judikaturu upravující náklady řízení ve sporech judicium duplex, v němž všichni zúčastnění se mohou domáhat soudní cestou svých práv, což v případě sporů spoluvlastníků je nesporně dáno. Porušení shora označených práv spatřují v tom, že odvolací soud nepostupoval v souladu se zákonem, kdy nebyly zohledněny veškeré rozhodné skutečnosti, změněný výrok nebyl odůvodněn a závěry soudu jsou v extrémním nepoměru k obvyklé rozhodovací praxi obecných soudů. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhli zrušení napadeného rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ustáleně judikuje, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a užití aplikovaného ustanovení řádně zdůvodní. Tak se také v posuzovaném případě stalo, kdy, jak nutno dodat, odvolací soud postupoval zcela v souladu s příslušnými procesními předpisy a ustálenou soudní praxí i judikaturou. V odůvodnění svého rozhodnutí, kromě uvedení důvodů, pro které neaplikoval ustanovení §150 o. s. ř., také náležitě vysvětlil nutnost použití ustanovení §146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení za stavu, kdy řízení o žalobě stěžovatelů bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku stěžovateli, kteroužto okolnost stěžovatelé ve své argumentaci zcela pomíjí. Na vyčerpávající zdůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu tak lze zcela odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů zjištěn nebyl a Ústavní soud proto jejich stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu