ECLI:CZ:US:2012:1.US.2871.12.1
sp. zn. I. ÚS 2871/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou společnosti Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s., se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2012, č. j. 135 EC 190/2010-31, za účasti Okresního soudu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil nákladový výrok II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2012, č. j. 135 EC 190/2010-31, kterým byla v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její základní práva. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem Okresní soud v Ostravě uložil meritorním výrokem žalovanému zaplatit stěžovatelce částku ve výši 1 008 Kč spolu s úrokem z prodlení.
Ohledně nákladů řízení Okresní soud v Ostravě v rozsudku uvedl, že stěžovatelka v daném řízení byla úspěšná, proto má podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Soud dále zjistil, že ještě v minimálně jednom řízení uplatnila stěžovatelka nárok vůči totožnému žalovanému, přičemž náhrada nákladů řízení, včetně odměny advokáta, byla přiznána v plné výši. Protože všechny pohledávky byly na stěžovatelku převedeny jednou smlouvou, měla, podle názoru obecného soudu, uplatnit všechny nároky vůči jednomu žalovanému v jediné žalobě. Jednotlivé uplatnění pohledávek obecný soud považoval za neúčelně vynaložený náklad řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že soud jí měl přiznat náhradu nákladů řízení, neboť po ní nelze požadovat, aby při správě 10 000 pohledávek postupovala ve smyslu požadavku obecného soudu.
II.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí.
Stěžovatelka podala k dnešnímu dni již několik stovek ústavních stížností, které se týkaly a týkají otázky výše náhrady nákladů řízení ve věcech, které vedla před obecnými soudy. Tyto ústavní stížnosti stěžovatelky vykazují po právní i věcné stránce shodné rozhodné rysy a byly již Ústavním soudem opakovaně posouzeny. Ústavní soud se ani v nyní předložené věci nemá důvodu odchylovat od svých závěrů, neboť neshledává v úvahách obecného soudu protiústavnost. Pro podrobné odůvodnění lze pro stručnost odkázat na všechna předešlá rozhodnutí ve věci stěžovatelky, zvláště na nález sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012.
Nad rámec právě uvedeného Ústavní soud ještě poznamenává, že je otázkou, do jaké míry je pro samotného stěžovatele efektivní obracet se v typově shodných věcech na Ústavní soud s takřka shodným stížnostním žádáním, jestliže je mu názor Ústavního soudu na danou problematiku dobře znám. Podání ústavní stížnosti totiž není ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva nevyhnutelným předpokladem možnosti obrátit se na jmenovaný soud, jeví-li se čerpání opravného prostředku na národní úrovni z materiálního hlediska neefektivním.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2012
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu