ECLI:CZ:US:2012:1.US.3048.11.1
sp. zn. I. ÚS 3048/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného Mgr. Ing. Markem Schindlerem, advokátem AK Friedelová, Milatová, Pěnkava v.o.s., se sídlem Místecká 329/258, Ostrava - Hrabová, proti rozhodnutí Policie ČR, Městské ředitelství policie Ostrava, Obvodní oddělení Ostrava - Hrabůvka č. j. KRPT-109130/ČJ-2010-070720 ze dne 18. 5. 2010 a proti rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 5 ZN 1188/2011 ze dne 27. 9. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí. Opírá jí zejména o následující důvody.
Stěžovatel se rozhodl jako člen strany České strany sociálně demokratické v roce 2010 kandidovat do zastupitelstva městského obvodu Ostrava - Jih. V rámci voleb kandidátů v místní organizaci Zábřeh byl dne 16. 2. 2010 zvolen na sedmém místě z celkového počtu deseti zvolených kandidátů. Následně se však dozvěděl, že byl (podle jeho názoru neoprávněně) "výborem sdružení" vyškrtnut. Stěžovateli přitom není známo, že by za celou dobu jeho členství v České straně sociálně demokratické (to je za dobu asi dvaceti let) došlo k takovémuto obdobnému vyškrtnutí kandidáta z kandidátní listiny. Podle stěžovatelova názoru jeho neoprávněným vyškrtnutím došlo k porušení stanov České strany sociálně demokratické; je rovněž přesvědčen, že důvod k jeho vyškrtnutí je to, že je Róm. Neoprávněným a diskriminačním vyškrtnutím jeho osoby došlo k porušení zejména čl. 3 odst. 1 a čl. 24 Listiny základních práva a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 1 odst. 1 Protokolu číslo 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedeným vyškrtnutím byl stěžovatel poškozen nejen na své cti, ale i finančně, neboť jako zvolený zastupitel by pobíral měsíčně částku 4.700 Kč po dobu dvou let, což je ve svém souhrnu částka ve výši 112.800 Kč.
Stěžovatel proto podal u Městského ředitelství policie Ostrava, Obvodní oddělení, Ostrava - Habrůvka trestní oznámení za účelem prošetření výše uvedených okolností. Stěžovatelovo oznámení však bylo založeno ad acta s tím, že nebudou zahájeny úkony trestního řízení, neboť v jeho věci nebyly zjištěny skutečnosti, ze kterých by bylo možno vyvodit podezření ze spáchání trestného činu. Vzhledem k tomuto postupu Policie se stěžovatel následně dostavil na Okresní státní zastupitelství v Ostravě za účelem podání podnětu k prošetření postupu Policie ČR. Z rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 27. 9. 2011 sp. zn. 5 ZN 1188/2011 však vyplývá, že nebylo shledáno podezření ze spáchání přečinu maření přípravy a průběhu voleb a referenda podle §351 trestního zákoníku, případně jiného přečinu.
Stěžovatel tvrdí, že postupem Policie ČR, která stěžovatelovo trestní oznámení odložila ad acta, jakož i postupem Okresního státního zastupitelství v Ostravě, které neshledalo v postupu Policie ČR pochybení, došlo ovšem i k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
II.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že jeho úkolem je dle čl. 83 Ústavy ochrana ústavnosti. Ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. d) Ústavy a §72 a násl. zákona o Ústavním soudu, může podat fyzická nebo právnická osoba proti rozhodnutí nebo proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, jestliže tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
V případě projednávané ústavní stížnosti směřují námitky stěžovatele proti postupu policejního orgánu, který ve věci jeho trestního oznámení nezahájil úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 trestního řádu a proti rozhodnutí státního zastupitelství, které ve způsobu vyřízení stěžovatelovy věci policejním orgánem neshledalo pochybení. Tu Ústavní soud uvádí, že se otázkami postupu orgánů činných v trestním řízení ve smyslu trestního řádu zabýval ve srovnatelných věcech již opakovaně (srov. např. usnesení ve věci sp. zn. I. ÚS 1811/07 ze dne 19. 1. 2009 aj.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě přístupná na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz). V obdobných případech mnohokrát konstatoval, že postupem orgánů činných v trestním řízení při vyhodnocování trestních oznámení ani navazujícími či souvisejícími rozhodnutími nelze do ústavním pořádkem chráněných základních práv či svobod oznamovatelů údajných trestných činů protiprávně zasáhnout.
Ústavní soud uvádí, že z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán, veřejná žaloba v trestních věcech je svěřena výhradně do pravomoci státního zastupitelství, zatímco rozhodnutí o vině a trestu spadá do kompetence nezávislých soudů v souladu s čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny. Trestní oznámení nemá v českém právním řádu charakter nástroje k ochraně subjektivního práva fyzické či právnické osoby, nýbrž se v zásadě jedná o formu účasti občanů při prosazování veřejného zájmu na potlačování kriminality (srov. i §1 odst. 2 trestního řádu). Z této možné pomoci fyzických a právnických osob orgánům veřejné moci k náležitému zjištění trestných činů a ke spravedlivému potrestání jejich pachatelů (viz §1 odst. 1 trestního řádu) však nelze dovozovat aktivní legitimaci fyzických a právnických osob k zahajování trestního řízení proti jinému, o což stěžovatel zjevně usiluje. Ústavně zaručené právo jednotlivce na to, aby byl jiný trestně stíhán, totiž neexistuje. Domáhat se zrušení uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci proto ve zkoumaném případě úspěšně možné není.
Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by v dané věci došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, byla ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2012
Vojen Güttler
předseda senátu