ECLI:CZ:US:2012:1.US.3157.12.1
sp. zn. I. ÚS 3157/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatelky J. T., zastoupené Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem Olomouc, Horní náměstí 7, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. května 2012 č. j. 20 Cdo 3207/2011-458, rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 28. dubna 2011 č. j. 60 Co 413/2010-424 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 8. července 2010 č. j. 19 C 339/2005-383, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení citovaných rozhodnutí s tím, že dle jejího přesvědčení došlo jimi k zásahu do práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a také v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedla, že jako oprávněná z exekuce vedené proti povinnému LIKO TRADING, a. s. nesouhlasí s tím, že soud na návrh žalobce MALITAS s. r. o. vyloučil z výkonu rozhodnutí movité věci vymezené v žalobě (a popsané ve výroku rozhodnutí Krajského soudu v Brně), když dospěl k závěru, že se jedná o věci náležející žalobci a nemohou tedy být zahrnuty do nařízeného výkonu rozhodnutí proti společnosti LIKO TRADING. Poukázala na okolnosti, za kterých bylo předmětné výrobní zařízení (vyloučené soudy z výkonu rozhodnutí) dodáno povinné firmě a za jakých pak mělo dojít k prodeji téhož zařízení žalobci, tj. společnosti MALITAS prodávajícím B. S., zastupujícím firmu z Rakouska, která podle ní již nemohla být vlastníkem. Poněvadž se soudy I. a II. stupně řádně nezabývaly otázkou údajných smluv a jejich platností dle právního řádu, který na ně dopadá, nezabývaly se jejími výhradami k tvrzené existenci smluv a k jejich obsahu, nevypořádaly se ani s výpověďmi svědků vztahujícími se k jednání o prodeji výrobního zařízení, řadu důkazů, kterých se domáhala, pak neprovedly, podala proti rozsudku Krajského soudu v Brně i dovolání, které bylo odmítnuto.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud, ačkoliv odmítl dovolání žalované (nyní stěžovatelky) pro jeho nepřípustnost, ve svém usnesení vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč její námitky nepokládá za důvodné a proč má právní závěry odvolacího soudu, shodné se závěry soudu I. stupně, za správné. Nutno dodat, že soud II. stupně, který odvoláním napadený rozsudek Okresního soudu ve Zlíně o vyloučení označené věci z výkonu rozhodnutí důvodně potvrdil (upravil pouze formulaci příslušného výroku), obsáhle s poukazem na soudem I. stupně učiněná skutková zjištění, na ustanovení §9 odst. 1 a §10 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním (zákon č. 97/1963 Sb.), na obsah §409 odst. 1, 2, §443 odst. 1 a §445 obchodního zákoníku, na čl. 58 odst. 1 Vídeňské úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží č. 160/1991 Sb., se vypořádal s odvolacími námitkami žalované a poněvadž rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, lze v dalším na toto odůvodnění odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu