ECLI:CZ:US:2012:1.US.343.12.1
sp. zn. I. ÚS 343/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. Š., zastoupené Mgr. Petrou Křenkovou, advokátkou se sídlem Luhačovice, Jurkovičova alej 210, proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 1. 2011, čj. 19 C 371/2010 - 8, a usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 26. 9. 2011, čj. 47 Co 72/2011 - 22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o osvobození od soudních poplatků, ve kterém jí nebylo vyhověno. Podle jejího názoru bylo rozhodnutími obecných soudů porušeno její právo podle čl. 90 Ústavy ČR a čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka má za to, že posouzení její žaloby, jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je v rozporu s principy spravedlnosti.
II.
Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 14. 1. 2011, čj. 19 C 371/2010 - 8, Okresní soud ve Zlíně nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků a zamítl její návrh na ustanovení zástupce. V odůvodnění odkázal na dvě základní podmínky, uvedené v §138 OSŘ, přičemž v daném případě nebyla splněna podmínka, aby nešlo o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O odvolání stěžovatelky proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soudu v Brně shora označeným usnesením ze dne 26. 9. 2012 tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odkázal na ustanovení §138 OSŘ a ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že se jedná o zřejmě bezúspěšné bránění práva.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Se zřetelem k ustanovení §138 odst. 1 OSŘ je nutno připomenout, že při rozhodování o ústavních stížnostech ve věcech nepřiznání osvobození od soudních poplatků se Ústavní soud opakovaně postupuje velmi zdrženlivě. Vychází především z toho, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů (srov. sp. zn. IV. ÚS 271/2000). Případy, kdy ústavní stížnost věcně posuzoval, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek, nebo situací, kdy Ústavní soud dovodil, že šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" (viz sp. zn. IV. ÚS 289/03). O takový případ se zde nejedná. Obecné soudy obou stupňů rozhodly v souladu s relevantními ustanoveními občanského soudního řádu a stačí na jejich závěry odkázat a je nadbytečné zde cokoli z nich opakovat.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2012
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu