ECLI:CZ:US:2012:1.US.3524.11.1
sp. zn. I. ÚS 3524/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele F. J., zastoupeného JUDr. Markétou Krejčovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká 1, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 7. 2011, čj. 56 Co 372/2011-25, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 5. 4. 2011, čj. 7 C 11/2011-8, odmítl návrh na zahájení řízení, jímž se stěžovatel domáhal po České republice zaplacení částky 2 000 000 Kč jako odškodnění za nemajetkovou újmu, a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odmítnutí návrhu odůvodnil tak, že ani na výzvu stěžovatel nevylíčil rozhodující skutečnosti tak, aby z nich byl zřejmý skutkový děj, na jehož základě stěžovatel své právo uplatňuje.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 7. 2011, čj. 56 Co 372/2011-25, usnesení soudu I. stupně potvrdil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, neboť stěžovatelova žaloba nesplňovala náležitosti stanovené v §79 o. s. ř. a pro její nedostatky nebylo možno v řízení pokračovat. V žalobě musí být rozhodující skutečnosti vylíčeny tak, aby z nich byl zřejmý skutkový děj (skutek), na jehož základě se uplatňuje právo, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Stěžovatel však vylíčil děj zmatečným a nesourodým způsobem; za nesprávný úřední postup označoval převzetí stížnosti ministerstvem spravedlnosti, jindy postup Okresního soudu v Klatovech; různě vysvětloval vznik nemajetkové újmy. S ohledem na to odvolací soud usnesení soudu I. stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž tvrdí, že bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu a dále že postup odvolacího soudu vůči stěžovateli je odepřením spravedlnosti. Stěžovatel je na rozdíl od obecných soudů přesvědčen, že rozhodující skutečnosti vylíčil v dostatečném rozsahu. Dostačující jsou dle stěžovatele takové údaje, které umožní úvahu soudu, o čem a na jakém podkladě má být rozhodnuto; rozhodující je proto nejen samotné žalobní žádání, ale žaloba musí být posuzována vždy jako celek.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") se každý "může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu". Z citovaného ustanovení je zřejmé, že sama Listina předpokládá, že ten, kdo se se svým návrhem obrací na soud, dodrží zákonem stanovený postup. Jinak řečeno, Listina sice garantuje každému právo na přístup k soudu, avšak předpokládá přitom, že ten, kdo je hodlá využít, bude postupovat tak, jak to zákon předpokládá, tedy bude plnit procesní povinnosti, které pro něj z příslušných procesních řádů či dalších zákonů (např. ze zákona o soudních poplatcích) plynou. V případě že tak navrhovatel nepostupuje a soud z toho vyvodí procesním právem předvídané důsledky, nelze v takovém postupu porušení práva na přístup k soudu spatřovat.
Součástí zákonem stanoveného postupu ve shora uvedeném smyslu je mj. povinnost učinit takový návrh na zahájení řízení, který odpovídá požadavkům §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel tuto povinnost dle obecných soudů nesplnil; v této souvislosti Ústavní soud podotýká, že z odůvodnění rozhodnutí obecných soudů je zřejmé, že návrh stěžovatele posuzovaly jako celek, a neomezily se jenom na žalobní žádání, jak se patrně domnívá stěžovatel. Jestliže stěžovatel ani na výzvu nedostatek ve vylíčení rozhodujících skutečností neodstranil a soud I. stupně jeho návrh odmítl, je takový postup v souladu s §43 o. s. ř., a nelze v něm tedy spatřovat odepření práva na přístup k soudu či jiné porušení práva na spravedlivý proces.
Na základě shora uvedeného odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 5. ledna 2012
Vojen Güttler
předseda senátu