ECLI:CZ:US:2012:1.US.3768.11.1
sp. zn. I. ÚS 3768/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) L. M. a 2) T. M., zastoupených Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Rooseveltova 16, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2011, čj. 18 Co 266/2011 - 143, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 1. 3. 2011, čj. 8 C 24/2010 - 115, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti žalované Z. S., kterou požadovali, aby zaplatila prvnímu stěžovateli 20.952,- Kč a druhému 11.973,- Kč. Postupem odvolacího soudu tak mělo dojít k porušení jejich práva na spravedlivý proces. Toto porušení spatřují stěžovatelé jednak v hodnocení důkazů, které nemají oporu v žádném zákonném ustanovení, jednak v nereagování na jejich námitku promlčení.
Z předloženého rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 9. 2011, čj. 18 Co 266/2011 - 143, bylo zjištěno, že po odvolání stěžovatelů potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 1. 3. 2011, čj. 8 C 24/2010 - 115, ve věci samé a změnil jeho výrok o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci jsou spoluvlastníky domu a předmětem sporu byl požadavek stěžovatelů na finanční účast žalované na opravě střechy, ke které mělo dojít po jejím poškození vichřicí z června 2007. Účastníci se dohodli na provedení rekonstrukce střechy, která měla být hrazena z pojistného plnění a z kupní ceny ve výši 180.000,- Kč, získané za prodej pozemků účastníků, na základě kupní smlouvy ze dne 25. 7. 2007.
V řízení bylo prokázáno, že pojišťovna Kooperativa, a. s., vyplatila prvnímu stěžovateli, za zmíněnou pojistnou událost, částku 104.630,- Kč. Odvolací soud odkázal na ustanovení §139 odst. 1 ObčZ a uvedl, že otázka tzv. investic do společné věci a vynaložení nákladů na věc je zpravidla nastolována až v souvislosti se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví v tzv. širším smyslu, svou podstatou však spadá pod právní režim hospodaření se společnou věcí. Účastníci se, jako spoluvlastníci domu, dohodli na rekonstrukci střechy i na způsobu její úhrady. Stěžovatelům se nepodařilo prokázat, že zaplatili 106.400,- Kč na nákladech za údajnou provizorní rekonstrukci střechy firmě Profisol, s. r. o. Tato firma totiž dopisem ze dne 18. 2. 2011 potvrdila, že neprováděla ani rekonstrukci ani žádnou opravu domu účastníků. Pojistné plnění bylo vyplaceno až někdy v listopadu 2007, a proto z něho nemohla být hrazena údajná provizorní oprava střechy podle faktury ze dne 25. 7. 2007 "v hotovosti". Stěžovatelé prokázali, že na základě vystavených faktur za opravy a rekonstrukci domu zaplatili jen 42.610,- Kč. Žaloba byla proto správně zamítnuta.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstata spočívá v polemice stěžovatelů s právními závěry obecných soudů, a to ve shodném smyslu a rozsahu, jak své námitky uplatnili již v řízení před těmito soudy. Stěžovatelé tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl. 83 Ústavy ČR).
Posláním Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Na základě argumentů stěžovatelů se Ústavní soud zabýval ústavností předmětného řízení a zjistil, že k žádnému porušení základních práv stěžovatelů nedošlo. Soudy správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily. Ty jsou v souladu s obecným právem a zcela ústavně konformní. Obecné soudy správně aplikovaly příslušná ustanovení občanského zákoníku i občanského soudního řádu. Podrobně se zabývaly všemi námitkami stěžovatelů a přesvědčivě se s nimi vypořádaly. V podrobnostech lze odkázat jak na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacího a nemá zde cokoli z jejich zjištění a právních závěrů opakovat. Pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti, která je jen projevem neochoty stěžovatelů akceptovat výsledek řízení.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2012
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu