ECLI:CZ:US:2012:1.US.3858.11.1
sp. zn. I. ÚS 3858/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Š. S. a 2) M. H., proti celé řadě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3, Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a dalších státních orgánů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 21. 12. 2011 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatelé navrhli zrušení "dosavadních nezákonných soudních rozhodnutí od 01.07 2003 až do dnešní doby" a namítali podjatost soudců a ostatních státních orgánů. Zároveň stěžovatel uvedl, že vystupuje jako zástupce stěžovatelky M. H. Ústavní stížnost sepsal sám a uvedl způsob, jak mu mají být písemnosti doručovány.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a shledal, že tomu tak není.
Stěžovatelé nerespektovali ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým i právnickým osobám povinnost být v řízení zastoupen advokátem. Z evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé podali od roku 2005 k Ústavnímu soudu na 27 ústavních stížností, z nichž nejméně 17 bylo odmítnuto pro neodstranění vad, protože nebyli při řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem. Z mnoha řízení, vedených k návrhu stěžovatelů před Ústavním soudem, tedy vyplývá, že stěžovatelé byli již opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučováni.
Ústavní soud vychází z názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení i dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé v paměti stěžovatele zafixovat poznání, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatelů o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním.
Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatelů odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2012
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu