ECLI:CZ:US:2012:1.US.4297.12.1
sp. zn. I. ÚS 4297/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele R. K., zastoupeného Mgr. Davidem Purmenským, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, 28. října 3117/61, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. září 2012 č. j. 9 As 114/2011-58, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. září 2011 č. j. 58 A 73/2010-27, rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Ostrava, 28. října 117 ze dne 27. října 2010 č. j. MSK 180031/2010 a Magistrátu města Karviné, odboru dopravy ze dne 29. července 2010 č. j MMK/040059/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení všech výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (míněna zřejmě Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod), jakož i v čl. 2, odst. 3, čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Uvedl, že byl Magistrátem města Karviné uznán vinným přestupkem a uložena mu pokuta ve výši 2 000,- Kč s povinností k náhradě nákladů správního řízení částkou 1 000,- Kč, když přestupku se měl dopustit tím, že za jízdy držel pravou rukou hovorové zařízení. Proti rozhodnutí podal odvolání ke Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, které bylo zamítnuto, stejně jako jeho žaloba u Krajského soudu v Ostravě. Proti jeho rozsudku podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, v níž opakovaně namítal opožděnost zahájení přestupkového řízení, jmenovaný soud ji zamítl, když se ztotožnil s názorem, že lhůta podle §67 odst. 3 zákona o přestupcích (tj. lhůta k zahájení řízení o přestupku) je lhůtou pořádkovou a nikoliv propadnou. V ústavní stížnosti dále vyslovil přesvědčení, že takový výklad citovaného ustanovení považuje za absurdní a pokud souvisí s tím, že správní orgány mají problémy s dodržováním lhůty pro zahájení řízení, pak jde o problém státu, který nutno řešit do budoucna novelizací zákona, tedy přiměřeným prodloužením stanovené lhůty.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a opodstatněně ji zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se vyčerpávajícím způsobem s námitkami stěžovatele vypořádal, když podrobně, mj. i poukazem na svou judikaturu, vyložil §67 odst. 3 zákona o přestupcích a tedy charakter lhůty (jako pořádkové), obsažené v tomto ustanovení pro zahájení řízení o přestupku. Na toto obsáhlé odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu