ECLI:CZ:US:2012:1.US.4308.12.1
sp. zn. I. ÚS 4308/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatelky T. R., bez právního zastoupení, proti "rozsudk[u] Okresního soudu ve Frýdku-Místku s č.j.: 15 C 149/2005-260 (první 15 C 149/2005-129), [a proti rozsudku] Krajského soudu v Ostravě s č.j.: 15 Co 503/2010-426" takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 9. 11 2012 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jež Ústavní soud posoudil jako ústavní stížnost, která nesplňovala náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon Ústavním soudu"). Splněna nebyla ani podmínka povinného advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. V ústavní stížnosti stěžovatelka současně požádala Ústavní soud o prodloužení lhůty "k právnímu doplnění" této ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelka však zastoupena advokátem není. Dle ustanovení §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatelka však ani tuto povinnost nesplnila. Stejně tak ústavní stížnost neobsahuje žádnou argumentaci (tím méně ústavněprávní).
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka se již několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem jakož i dalšími vadami ústavní stížnosti. Na tento nedostatek byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidované pod sp. zn. II. ÚS 3588/10, dostupné na http://nalus.usoud.cz/). Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatelka byla v nedávné době obeznámena s podmínkou povinného advokátního zastoupení a s dalšími zákonnými náležitostmi ústavní stížnosti. Bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby její další ústavní stížnosti již přinejmenším vadu, spočívající zejména v nedostatku advokátního zastoupení, neobsahovaly.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty nevyhověl.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2012
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj