ECLI:CZ:US:2012:1.US.4493.12.1
sp. zn. I. ÚS 4493/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele M. R., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 2, 728 95 Ostrava, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2012 č. j. 3 Tdo 14/2012-46, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. dubna 2011 č. j. 1 To 16/2011-782 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2011 č. j. 50 T 4/2010-716, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci a tvrdil, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Mělo se tak stát tím, že obecné soudy nesprávně vyložily pojem "značného rozsahu" obsažený v ustanovení §283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, jež je nadto dle přesvědčení stěžovatele v rozsahu citované vágní formulace v rozporu s principem právní jistoty. Stěžovatel rovněž namítl, že měl na počátku trestního řízení ustanoveného obhájce, ačkoliv policejnímu komisaři ihned po převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání sdělil, který obhájce jej bude zastupovat. Pouhý jeden marný telefonát jím tehdy označenému obhájci potom nepovažuje stěžovatel za dostatečný k tomu, aby mu mohl být obhájce ustanoven. Pro tyto důvody se posléze stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další (dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)].
Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Jeden marný telefonát advokátovi, kterého obviněný označuje za svého právního zástupce, a v jehož důsledku dojde (za účelem ochrany práv obviněného) k ustanovení obhájce, zkrácení práv obhajoby bez dalšího nezakládá. Pokud potom jde o výklad a aplikaci relevantního právního rámce, Nejvyšší soud, který je primárně povolán ke sjednocování judikatury obecných soudů (§14 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), s poukazem na svoji relevantní judikaturu na (v ústavní stížnosti opakované) námitky stěžovatele podrobně reagoval a dostatečně, ústavně souladným způsobem vyložil, jak třeba a z jakých důvodů na obsah pojmu "značného rozsahu" obsaženého v ustanovení §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku nahlížet.
Z uvedeného je zřejmá zjevná neopodstatněnost návrhu; proto byla stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu