ECLI:CZ:US:2012:1.US.476.12.1
sp. zn. I. ÚS 476/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Ivo Beránkem, advokátem se sídlem Praha 9, Na Jetelce 69/2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 5. 2011, čj. 12 E 8/2011 - 14, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, čj. 30 Co 518/2011 - 33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o výkon rozhodnutí vyklizením bytu. Stěžovatel uvedl, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 240/2005 soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu v P. a rozhodl, že stěžovatel a jeho manželka jsou povinni byt vyklidit a vyklizený ho předat Městské části Praha 13. Podle názoru stěžovatele bylo toto nalézací řízení postiženo celou řadou pochybení. Upozornil na ústavní stížnost ze dne 10. 3. 2011, vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 756/11, v níž navrhl zrušení rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení.
Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 5. 2011, čj. 12 E 8/2011 - 14, byl nařízen, podle rozsudku téhož soudu ze dne 9. 1. 2007, čj. 28 C 240/2005 - 60, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2010, čj. 68 Co 78/2010 - 174, výkon rozhodnutí vyklizením bytu a přestěhováním povinných (stěžovatele a jeho manželky B. M.) a všech, kdo s nimi bydlí, do zajištěného přístřeší.
K odvolání povinných Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2011, čj. 30 Co 518/2011 - 33, shora označené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 potvrdil. V odůvodnění uvedl, že oba povinní v odvolání uplatnili námitku vážící se k předpokladům pro nařízení exekuce, protože zpochybňovali právní moc a vykonatelnost exekučního titulu s tím, že dosud nebylo rozhodnuto o jejich dovolání a o žalobě na obnovu řízení. Dále konstatoval, že podání dovolání nemá vliv na právní moc a vykonatelnost napadeného rozsudku. I v případě, že by dovolací soud rozhodl o odložení vykonatelnosti exekučního titulu, může exekuční soud výkon rozhodnutí nařídit s tím, že se provedení výkonu odloží do doby pravomocného skončení dovolacího řízení. Totéž platí i o řízení o obnovu řízení. Podle odvolacího soudu je nedůvodnost uplatněné námitky dána tím spíše, pokud dovolání, podle tvrzení stěžovatele, směřovalo nikoli proti samotnému exekučnímu titulu, ale proti rozhodnutí o právním zastoupení v průběhu nalézacího řízení. Závěrem odkázal na ustanovení §712 odst. 5 ObčZ, kde je poskytnutí přístřeší upraveno s tím, že soudní praxe dovodila, že za přístřeší je možno mimo jiné považovat též pokoj na ubytovně, který byl v daném případě povinným zajištěn. Vzhledem k tomu, že povinní žádné další skutečnosti, rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí, v odvolání neuvedli a v řízení ani jejich nedostatek nevyšel najevo, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je nespokojenost stěžovatele s činností, resp. nečinností své právní zástupkyně, ustanovené mu bezplatně soudem. I když stěžovatel navrhl zrušení usnesení o nařízení exekuce, neuvedl v ústavní stížnosti žádné hmotněprávní ani procesně právní argumenty, nenapadl ani postup soudu při ustanovení právní zástupkyně, ale pouze její nečinnost.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu může fyzická osoba podat ústavní stížnost, pokud pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. O takový případ se v dané věci nejedná. Stěžovatel nenapadá ústavnost postupu, opatření nebo jiný zásah soudů do jeho práv, ale stěžuje si na postup právní zástupkyně, ustanovené mu soudem. Právní zástupkyně není orgánem veřejné moci a její činnost v rámci právního zastoupení s postupem soudu v tomto ohledu nijak nesouvisí. Pokud je stěžovatel přesvědčen o nesprávném či dokonce nezákonném postupu své právní zástupkyně, měl se domáhat náhrady případné újmy postupem proti své právní zástupkyni, a nikoliv podávat ústavní stížnost na postup a rozhodnutí obecných soudů. Navíc, dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 5, bylo dne 4. dubna 2012 ověřeno, že výkon rozhodnutí vyklizením bytu stěžovatele byl realizován dne 21. února 2012.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu, jak to tvrdí v ústavní stížnosti. Na základě výše uvedených skutečností dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2012
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu