ECLI:CZ:US:2012:1.US.612.12.1
sp. zn. I. ÚS 612/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti společnosti Turon s. r. o., se sídlem v Brně, Hlinky 133/64, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2012, čj. 72 C 846/2011-8, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 1. 2012, čj. 72 C 846/2011-8, uložil žalované povinnosti zaplatit stěžovatelce částku 1022 Kč s příslušenstvím, a náklady řízení ve výši 5280 Kč. Soud nepřiznal advokátem uplatňované náklady ve výši 8800 Kč, a to s ohledem na množství obsahově stejných žalob, které podal; odměnu za zastupování stanovil podle advokátního tarifu.
Stěžovatel se petitem ústavní stížnosti domáhá zrušení celého rozsudku soudu I. stupně. Z textu ústavní stížnosti je však patrné, že nebrojí proti vyhovujícímu výroku ve věci samé, ale pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení. Stěžovatel tvrdí, že tímto výrokem byla porušena jeho práva garantovaná čl. 1 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Věcně stěžovatel nesouhlasí s tím, že soud I. stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z advokátního tarifu, a nikoliv z vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud připomíná, že obdobnou ústavní stížností stěžovatele se zabýval kupř. ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1045/12, v níž ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 4. 4. 2012. Na závěrech vyslovených v tomto usnesení, jež jsou stěžovateli dobře známy, nemá Ústavní soud co měnit a v podrobnostech na ně odkazuje. Ústavní soud pouze dodává, že §151 odst. 2 o. s. ř. umožňuje soudu, aby při rozhodování o náhradě nákladů řízení stanovil výši odměny za zastupování nikoliv podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ale - pokud to odůvodňují okolnosti případu - podle advokátního tarifu. Využil-li obecný soud této možnosti, a to s poukazem na množství obsahově stejných žalob podaných advokátem stěžovatele, nelze v tom spatřovat žádné porušení ústavně garantovaných práv a svobod stěžovatele.
Na základě shora uvedeného odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. dubna 2012
Vojen Güttler
předseda senátu