ECLI:CZ:US:2012:1.US.672.10.1
sp. zn. I. ÚS 672/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky D. Š., dříve zastoupené JUDr. Martou Ustrnulovou, advokátkou se sídlem Boušova 792, Praha 9, adresa doručování: Husitská 63, 130 00 Praha 3, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 4. 2009, č. j. 23 C 3/2002-138, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2009 č. j. 68 Co 459/2009-160, takto:
Po zemřelé stěžovatelce D. Š. bude v řízení o ústavní stížnosti pod sp. zn. I. ÚS 672/10 pokračováno s dědičkou D. H.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů, neboť jimi došlo - podle jejího názoru - k porušení jejích základních práv na soudní ochranu, plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy").
V záhlaví uvedená advokátka Ústavnímu soudu sdělila, že stěžovatelka dne XX. X. XXXX (v průběhu řízení o ústavní stížnosti) zemřela a že jediným dědicem je D. H.; advokátka současně přiložila úmrtní list stěžovatelky a plnou moc udělenou jí D. H. k zastupování v tomto řízení pod sp. zn. I. ÚS 672/10.
Advokátka dále Ústavnímu soudu zaslala usnesení soudu o projednání dědictví po stěžovatelce D. Š. Z usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 29. 11. 2010, č. j. 36 D 905/2010-44, se podává, že veškerý majetek spadající do dědictví nabývá D. H. jako dcera stěžovatelky.
II.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nemá ustanovení, které by výslovně upravovalo řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu stěžovatel.
Podle §63 zákona o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
Podle §107 odst. 1 občanského soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Protože stěžovatelka po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřela, a tím ztratila způsobilost být účastníkem řízení (§19 občanského soudního řádu, §7 odst. 2 občanského zákoníku), zabýval se Ústavní soud otázkou, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatelky či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.
V předmětném řízení o ústavní stížnosti se stěžovatelka, s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Ústavní soud zjistil, že původní stěžovatelka se žalobou, odvolávající se na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, domáhala, aby byla žalované České republice - Ministerstvu financí uložena povinnost zaplatit jí konkrétní částku s příslušenstvím, a to z titulu tvrzené náhrady škody, jež jí (prý) byla způsobena nesprávným úředním postupem obecného soudu. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl (a z části zastavil řízení) a Městský soud v Praze toto rozhodnutí ústavní stížností rovněž napadeným rozsudkem jako věcně správné potvrdil.
Ústavní soud se zabýval povahou práva, jež bylo předmětem řízení před obecnými soudy, a dospěl k závěru, že se v projednávaném případě nejedná o právo, jež by bylo podle hmotného práva vázáno na osobu stěžovatelky; skutková podstata věci není podmíněna existencí určitého účastníka, smrtí účastníka nedochází k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo, a nejde o případ, kdy by bylo zřejmé, že účastník řízení nemá žádného právního nástupce. Z povahy věci plyne, že se nejedná o práva účastníka řízení, která by nepřecházela na jeho právní nástupce, a že by bylo nutné z tohoto důvodu řízení zastavit.
III.
Vzhledem k uvedeným okolnostem Ústavní soud podle §107 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu rozhodl, že v řízení o ústavní stížnosti bude pokračováno s dědičkou zemřelé stěžovatelky, a sice s její dcerou D. H.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2012
Vojen Güttler
předseda senátu