ECLI:CZ:US:2012:1.US.767.12.1
sp. zn. I. ÚS 767/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. L. O., 2) B. C., 3) E. B., všech zastoupených JUDr. Jaromírem Kremerem, advokátem se sídlem Orlová - Lutyně, Úzká 1108, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, čj. 5 Tdo 1437/2011 - 36, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2011, čj. 7 To 50/2011 - 1314, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 3. 11. 2010, čj. 4 T 113/2008 - 1272, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti Ing. L. O., B. C. a E. B. (dále jen "stěžovatelé") navrhli zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího soudu, usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále též "odvolací soud") a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 3 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Rozsudkem soudu prvního stupně byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen "tr. zákoník"). Skutek spáchali tím (zkráceně řečeno), že jako jednatelé společnosti SEMAG spol. s r. o., uváděli na trh výrobek označený obchodním názvem "Mařenka", ačkoli nejpozději dne 13. 12. 2007 jim bylo známo, že tímto označením zasáhli do chráněných práv držitele ochranné známky "Marlenka", jež byla registrována dne 24. 9. 2003 pro společnost Miko International, s. r. o. (dále jen "poškozená společnost"). V tento den totiž nabylo právní moci rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví o zamítnutí jejich přihlášky k zaregistrování ochranné známky "Mařenka, kouzlo domova a lahodné chuti Peče pro Vás Semag", v němž bylo uvedeno, že se jedná o podobné označení k již zaregistrované ochranné známce "Marlenka", a to jak z hlediska vizuálního, fonetického i sémantického a jednalo by se o snadno zaměnitelné označení s uvedenou ochrannou známkou "Marlenka". Tím by došlo k nepoctivému těžení z rozlišovací způsobilosti a dobrého jména ochranné známky "Marlenka". Za to byli odsouzeni k peněžitému trestu ve výměře sto denních sazeb ve výši 1.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán v určené lhůtě, byl každému z obviněných stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Současně bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody. Odvolací soud odvolání stěžovatelů zamítl. Nejvyšší soud podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Stěžovatelé nejprve poukázali na znak skutkové podstaty příslušného přečinu, kterým je "neoprávněné" jednání, tj. označení ochrannou známkou zaměnitelnou s ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému. V tomto směru poukázali na popis skutku z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s tím, že znak "neoprávněnosti" by byl naplněn, pokud by označovali své výrobky označením "Mařenka" v rozporu s právními předpisy o ochranných známkách, což se však nestalo. Svůj názor stěžovatelé podpořili odkazem na §10 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, neboť právě z tohoto ustanovení vyplývá, že práva vlastníka ochranné známky nejsou absolutní. Vlastník ochranné známky je povinen strpět užívání shodného či podobného označení, jestliže práva k tomuto označení vznikla před podáním přihlášky ochranné známky. V trestním řízení bylo prokázáno, že poškozené společnosti svědčí právo zapsané ochranné známky od září roku 2003, zatímco společnost stěžovatelů již před tímto datem označovala své výrobky tzv. pohádkovými motivy, včetně označení "Mařenka". Stěžovatelé rovněž upozornili na probíhající občanskoprávní řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 75/2009, v němž se poškozená společnost domáhá mj. zdržení se porušování práv z uvedené ochranné známky a ochrany před nekalosoutěžním jednáním. Ačkoli dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, že by společnost SEMAG, spol. s r. o., jednala při užívání označení "Mařenka" neoprávněně, přesto orgány činné v trestním řízení uzavřely, že znak neoprávněnosti byl naplněn a dovodily jejich trestně právní odpovědnost. Podle stěžovatelů, formulace skutku nenaplňuje ani závěr o úmyslném zavinění. Poukázali na skutečnost, že orgány činné v trestním řízení již v roce 2006 odložily identickou věc se závěrem, že obě již citovaná označení cukrářských výrobků nejsou zaměnitelná. Proto nemohli předpokládat, že v roce 2007 až 2008 se jedná o přečin. Obecné soudy zcela přehlížejí, že problematika ochranných známek je poměrně složitá. Soudům rovněž vytkli, že se nevypořádaly s jejich konkrétní účastí na spáchání přečinu a vycházely pouze z jejich postavení statutárních orgánů obchodní společnosti SEMAG, spol. s r. o. Závěrem odkázali na zásadu subsidiarity trestní represe vyjádřenou v §12 odst. 2 tr. zákoníku a "ultima ratio" s tím, že v daném případě nebylo namístě uplatňovat jejich trestní odpovědnost, s ohledem na složitost problematiky zaměnitelnosti ochranných známek, dřívější protichůdná rozhodnutí orgánů státní správy a možnost dotčeného vlastníka ochranné známky domáhat se ochrany v civilním řízení.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces. Nic takového však Ústavní soud nezjistil.
V projednávané věci je veškerá argumentace stěžovatelů v ústavní stížnosti pouhým zopakovaním již bezúspěšně uplatněné argumentace v řízení před obecnými soudy. Jak je přitom z napadených rozhodnutí patrno, soudy se jejich námitkami důkladně zabývaly a tyto námitky neshledaly za relevantní.
Z předložených podkladů a provedených důkazů vyplývá, že stěžovatelé nejpozději dne 13. 12. 2007 věděli, že výrobek označený "Mařenka" nemohou uvádět na trh, aniž by provedli změnu jeho dosavadního označení, neboť je zaměnitelné s označením "Marlenka", které je chráněno ochrannou známkou. Zaměnitelnost s uvedenou ochrannou známkou vyplývá z rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 5. 12. 2007, jímž byla zamítnuta přihláška ochranné známky "Mařenka" a které nabylo právní moci dne 13. 7. 2007. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno i v následném soudním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Ca 75/2008. K ukončení užívání označení "Mařenka" pro jejich cukrářský výrobek byli vyzváni i patentovou zástupkyní poškozené společnosti. Přesto i po tomto datu stěžovatelé jako členové statutárního orgánu rozhodující o distribuci výrobků společnosti SEMAG, spol. s r. o., na trh v České republice pokračovali v distribuci a prodeji uvedeného cukrářského výrobku, ačkoli věděli, že je svým označením snadno zaměnitelný. Jinými slovy, stěžovatelé minimálně v úmyslu nepřímém neoprávněně uváděli do oběhu výrobek, jehož označení bylo zaměnitelné s ochrannou známkou "Marlenka". Vzhledem k tomu, že stěžovatelé neměli při výkonu podnikatelské činnosti, do níž spadalo i uvádění výrobků na trh, rozdělené úlohy, byli oprávněni rozhodnout o ukončení či změně označení uvedeného výrobku, což se však nestalo a z provedeného dokazování vyplynulo, že v dané věci jednali ve vzájemné shodě a na trestné činnosti se podíleli ve stejné míře. Proto bylo rozhodnuto o stejné výměře peněžitého trestu.
Na základě provedených důkazů bylo rovněž zjištěno, že ochranná známka "Marlenka" byla zapsána do rejstříku ochranných známek dne 28. 6. 2004 s právem přednosti ode dne podání přihlášky, tj. od 24. 9. 2003, zatímco společnost SEMAG, spol. s r. o., uvedla cukrářský výrobek označený "Mařenka" na trh nejdříve na jaře roku 2005. Tím bylo vyvráceno tvrzení stěžovatelů, že výrobek "Mařenka" uvedli na trh ještě před tím, než byla zaregistrována ochranná známka "Marlenka", a proto jim svědčí právo předchozího uživatele. Nutno podotknout, že toto svoje tvrzení odmítli, vyjma slovní argumentace, doložit soudem požadovanými listinnými důkazy, s odkazem na zákaz sebeobviňování.
Neopodstatněná je i námitka, že v roce 2006 bylo odloženo trestní stíhání pro zcela identickou věc, a proto považovali distribuci výrobku s tímto označením za v souladu s právem. Podkladem pro zmíněné odložení předchozího trestního oznámení byl závěr přibrané znalkyně, která vypracovala znalecký posudek, s nímž museli být stěžovatelé rovněž seznámeni, kde konstatovala, že slovní spojení "Mařenka" a "Marlenka" nejsou zaměnitelná, ale to pouze v případě, pokud nebudou v praxi užívána v zaměnitelné grafické podobě. Jak uvedly obecné soudy, z přiložené fotodokumentace je zcela evidentní značná podobnost v obrazové úpravě a oba výrobky mají téměř identickou vnější podobu a jsou pro běžného spotřebitele těžko rozeznatelné, navíc za situace, kdy výrobky s označením "Mařenka" byly vkládány do krabic s označením "Marlenka".
K otázce subsidiarity trestní represe obecné soudy popsaly skutková zjištění, z nichž vyplynulo, že stěžovatelé sporný výrobek stáhli z prodeje až v okamžiku zahájení trestního stíhání, které nastoupilo poté, co stěžovatelé i přes podané žaloby a předchozí výzvy poškozené společnosti pokračovali v distribuci "Mařenky". Nutno podotknout, že nebylo povinností trestních soudů vyčkávat na rozhodnutí civilních soudů, neboť si otázku zaměnitelnosti (neoprávněnosti) označení vyřešily jako předběžnou otázku. Navíc, nelze přehlédnout, že civilní řízení vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Ca 75/2008, proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, a pod sp. zn. 32 Cm 75/2009, týkající se žaloby poškozené společnosti MIKO International, s. r. o., o zdržení se porušování práv k ochranné známce a nekalosoutěžního jednání, byla ukončena v neprospěch stěžovatelů, byť posledně uvedené rozhodnutí je z důvodu podaného odvolání zatím nepravomocné.
V ostatním lze odkázat na velmi podrobná a pečlivě vypracovaná rozhodnutí obecných soudů. Jen pro úplnost Ústavní soud dodává, že znalecký posudek znalce V., na který stěžovatelé upozorňují, nebyl podkladem pro rozhodování, z důvodu jeho nepoužitelnosti (viz str. 11 rozsudku). V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatelů, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2012
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu