ECLI:CZ:US:2012:2.US.103.12.1
sp. zn. II. ÚS 103/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., právně zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Cihlářova 4, Moravská Třebová, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 11. 2011 sp. zn. 3 Tdo 385/2011, rozsudku Krajského sodu v Ostravě ze dne 19. 11. 2010 sp. zn. 6 To 441/2009 (správně dle přílohy 6 To 271/2010) a rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. 4 T 33/2007, spojené s návrhem na zrušení §2 odst. 5 zákona č. 247/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost i návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou dne 10. 1. 2012 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo dojít k porušení jeho základního práva zaručeného čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci se zaměřil na posouzení otázky, zda je ústavní stížnost přípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3), to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje mj. v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva. Z povahy ústavní stížnosti také plyne, že základní podmínkou její přípustnosti je existence pravomocného rozhodnutí, popř. existence jiného zásahu. To znamená, že v zásadě nelze napadnout postup nalézacího soudu, když řízení ještě probíhá; lze napadnout pouze taková rozhodnutí, která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení.
V daném případě stěžovatel ústavní stížnosti napadl usnesení Nejvyššího soudu, jímž byl na základě dovolání podaného stěžovatelem zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 271/2010 ze dne 19. 11. 2010 a věc byla tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Jak je z výše uvedeného patrné, podmínka pro projednání ústavní stížnosti slněna není, tudíž je třeba konstatovat, že ústavní stížnost, stejně jako návrh stěžovatele na zrušení ust. §2 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, nutno posoudit jako nepřípustné.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost i návrh odmítl jako návrhy nepřípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2012
Stanislav Balík
předseda senátu