ECLI:CZ:US:2012:2.US.1069.12.1
sp. zn. II. ÚS 1069/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele JUDr. T. L., zastoupeného Mgr. Janem Rambouskem, advokátem se sídlem Sokolovská 2170, 180 00 Praha 8, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Mělníku ze dne 1. prosince 2011 sp. zn. ZT 363/2011, usnesení policejního orgánu Policie ČR, Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Služby kriminální policie a vyšetřování v Praze ze dne 5. října 2011 č. j. ÚDV-21-30/TČ-2010-009011 a proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 1. února 2012 č. j. 1 KZT 1035/2011-24, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatel napadl v záhlaví označené usnesení Okresního státního zastupitelství v Mělníku, kterým bylo podle §149 odst. 1, 3 trestního řádu částečně zrušeno tamtéž uvedené usnesení policejního orgánu; jím bylo vůči navrhovateli zahájeno trestní stíhání pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle §329 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, jehož se měl dopustit jednáním ve výroku usnesení policejního orgánu blíže popsaným. Spolu s těmito rozhodnutími podrobil navrhovatel kritice rovněž vyrozumění (přípis) Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 1. února 2012 č. j. 1 KZT 1035/2011-24, které bylo učiněno v rámci výkonu dohledu nad Okresním státním zastupitelstvím v Mělníku ve smyslu §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.
V podrobně odůvodněném návrhu stěžovatel dovozoval, že byl postupem označených orgánů veřejné moci dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. V návaznosti na to se domáhal, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí a následně je nálezem zrušil, resp. aby též zakázal Krajskému státnímu zastupitelství v Praze pokračovat v porušování práva a přikázal mu učinit opatření k obnovení stavu před porušením.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není příslušný. Stejně postupuje, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§43 odst. 1 písm. d), písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Pro úsudek o možném věcném projednání návrhu (formálním předpokladu jeho projednatelnosti) není bez významu, že Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že za poslední procesní prostředek poskytovaný zákonem k ochraně práva v intencích §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podnět k výkonu dohledu ve smyslu §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, považovat nelze. V této souvislosti Ústavní soud na podporu tohoto závěru konstatoval, že smysl hierarchického uspořádání státního zastupitelství a dohled vyššího státního zastupitelství totiž spočívá (již podle legální definice obsažené v §12c zákona č. 283/1993 Sb.) v zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a v jejich rámci při výkonu jejich působnosti, nikoliv ve vytváření procesních prostředků k ochraně subjektivně veřejných základních práv nebo svobod dotčených subjektů. Z uvedeného se podává, že napadené vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ani formální ani materiální povahu rozhodnutí (či jiného zásahu) orgánu veřejné moci, jež by bylo způsobilé porušit základní práva navrhovatele, nemá (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 601/05, IV. ÚS 268/05, III. ÚS 988/07, II. ÚS 3091/08, II. ÚS 776/09, I. ÚS 2030/10, II. ÚS 1631/11, všechny dostupné na internetových stránkách Ústavního soudu nalus.usoud.cz).
Potud je zřejmé, že k projednání jakéhokoliv návrhu ve vztahu k němu formulovanému Ústavní soud příslušný není.
Dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jak plyne z uvedeného, v záležitosti stěžovatele tímto posledním procesním prostředkem bylo v záhlaví uvedené usnesení Okresního státního zastupitelství v Mělníku.
Z obsahu tamtéž označeného vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze vyplývá, že je reakcí na podání navrhovatele z 15. prosince 2011; což se přirozeně relevantním způsobem co do posouzení včasnosti návrhu promítá. Podal-li totiž navrhovatel ústavní stížnost dne 20. března 2012, učinil tak ve vztahu k napadeným usnesením zjevně po uplynutí lhůty 60 dnů zákonem stanovené, přičemž úvahy o aplikaci ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., jež ve svém návrhu (v kontextu tvrzení o "zásadním významu" dané problematiky) rovněž zmiňuje, jsou (pro vyčerpání procesních prostředků k ochraně práva) vyloučeny.
Za této procesní situace se Ústavní soud věcným obsahem návrhu stěžovatele zabývat nemohl, poněvadž uvedená zákonná zábrana činit jakékoliv hodnotící úsudky ve vztahu k argumentům, které mu stěžovatel k posouzení (i s důkazní podporou dodatečně zaslaných příloh) předestřel, nepřipouští.
V důsledku uvedeného mu naopak nezbylo, než návrh v části jako návrh, k jehož projednání není příslušný a ve zbytku jako návrh podaný opožděně, tj. po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout [§43 odst. 1 písm. d), písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na odklad výkonu napadených usnesení stal se takto bezpředmětným, pročež o něm nebylo samostatně rozhodováno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2012
Pavel Holländer
soudce zpravodaj